TZ: Inverzní romantika

Josef Bolf, Martin Gerboc, Jiří Petrbok: Inverzní romantika, Galerie 5. patro, od 15. 10. do 8. 11. 2008

Vernisáž:  pondělí 13. 10. 2008, od 18 hodin (Úvodní slovo Petr Vaňous)

K výstavě vyšel katalog s textem Petra Vaňouse

Jiři Petrbok, Pokušeni sv. Antonina (2007)

Jiří Petrbok: Pokušení sv. Antonína / 2007

Projekt nazvaný Inverzní romantika si neklade jednoznačné cíle. Vlastně by se ani neměl nazývat „projektem“, ale mnohem spíše (pouze) výstavou. Vysvětlení je jednoduché. Snahou je co nejvíce se vyhnout a neakceptovat zprofanované a v uměleckém „provozu“ nadužívané termíny a pojmy spojené s „pozitivním a servilním jazykem ekonomiky, logiky a politiky“. Užívá-li se dnes běžně v souvislosti s vizuální kulturou jazyka počtů, výroby a postprodukce, a je-li v módě „přesazovat“ jazyk jednoho oboru do jiného a volně pak nakládat s konkrétními významy, pak výstava tří malířů – Jiřího Petrboka (1962), Josefa Bolfa (1971) a Martina Gerboce (1971) – přináší sice podobnou strategii (významové rozvolnění) ale prostřednictvím čistě vizuálních prostředků. Zásadní a nosnou je tu strategie jinotaje, malba je zástupnou situací, která podprahově atakuje diváka a pracuje s jeho imunitou a – v druhé fázi – integritou. U každého je (tato „situace“) vyvíjena jinak a s jiným dopadem. Umělec se tu stává tím, koho Pierre Klossowski trefně označuje zároveň za experimentátora i pokušitele (Versucher). Obraz se stává laboratoří, která se ale vědomě vyhýbá banalitě pojmenovatelnosti a diagnostifikovatelnosti. Nesměřuje k obnažení a potvrzení jednoho jediného ideálu, něčeho bolestně nedosažitelného, romanticky nedostupného, a už vůbec se nezabývá nějakým popisem či pouhou reflexí, nýbrž naopak sytí a zmnožuje odlišnosti, které zasévají chybu do jednoznačné orientace diváka. Obrazy ho mohou iritovat, provokovat i trýznit. Odtud název Inverzní romantika.

Petr Vaňous, kurátor výstavy