TZ: Martin Kreim

Martin Kreim: Topos, Galerie VŠUP, Praha, 6. 11. – 29. 11. 2008

Stvoření obrazu
Momentka ze všedního dne: zamyšlená žena tlačí nákupní vozík zahradním centrem. Je v té hale sama. Pro pozorovatele je to místo zdánlivě hned rozpoznatelné. Zahradní centrum u velkého hypermarketu má typickou podobu. Zda v něm žena nakupuje květiny, zeminu či květináče, nebo spěchá dál k regálu s potravou pro domácí mazlíčky, není jasné stejně jako to, kde se skutečně nachází. Martin Kreim ve svých obrazech důmyslně uchopuje jeden z problémů naší doby: ať v supermarketu, za skleněnými fasádami, nebo v interiérech opevněných eskalátory je vzhled účelových budov v našich středoevropských městech stále schematičtější. Místa a města jsou zaměnitelná, jsou pragmaticky postavena pro svůj účel a především podle výše nákladů na své pořízení a člověk je zde již jen zanedbatelným faktorem. Proto také nepřekvapuje, že zobrazované postavy vykazují silný vztah k sobě samým a nejsou schopny zaměřit se na své okolí a ostatní lidi. Je to mlčenlivý formální svět s narůstajícím tichem, ale i chladným odstupem.

Malíř Martin Kreim se narodil v Kladně. Jako 24letý se v roce 1987 přestěhoval do Lipska. Umělecké vzdělávání započal v roce 1994/95 dálkovým studiem malířství na vysoké škole v Halle an der Saale, pak studoval malířství na vysoké škole HGB v Lipsku. Absolvoval v ateliéru profesora Gilleho v roce 2001. Od té doby je malířem na volné noze. Ceny, uznání a podpora institucí i výstavy dokládají jeho úspěšný umělecký vývoj. Je to umělec, který je zavázán současnosti. Pochází ze středoevropské, ale „východněji“ položené kultury, žije a pracuje v Německu. Možná právě kvůli kulturním rozdílům mezi svou rodnou zemí a novým domovem – v jazyce, hudbě, krajině a temperamentu – je citlivý k obrazům nad a pod zdánlivě všedním povrchem.

Martin Kreim je zvědavý malíř. Inspiraci pro své obrazy hledá na stále nových místech. Situace – jako ty v zahradním centru – využije jen dvakrát, třikrát, pak hledá nové obsahové a malířské výrazy. Ale ne bez přípravy. Pozoruje místa a lidi, skicuje, fotografuje. Když není zbytí, na rychlé fotopoznámky použije fotoaparát v mobilu. Skici a vzpomínky mu ukazují cestu ke kompozicím. Martin Kreim přitom v hravých abstrakcích zachycuje nové vyjádření prostoru. Vytvořit obraz pro něj neznamená reprodukovat, ale prostor a to, co je uvnitř, nově konstruovat, dívat se na svět pokaždé z jiného úhlu. Prolínání jeho prostor, vrstvení zevnitř ven a zrcadlení sledují zdánlivě logický řád. Povrch a fasády přitahují pohledy přes skleněné stěny, na zrcadlící se plochy či skrz ně. Při bližším zkoumání malíř předkládá obrazové hádanky.

Tam, kde se na malbách vyskytují lidé, je nápadné jejich osamocení, zasněná gesta a pohledy, které jsou zaměřeny jinam než k lidem v okolí. Skupinky postav jsou většinou rozmístěny v nevýrazných prostorách. Tyto konstelace vyvolávají odcizení. Pozorovatel cítí, že se zde nevyprávějí příběhy, nanejvýš jejich fragmenty. A to je umělcův záměr, neboť stejně, jak málo objasňuje činnost svých postav, tak málo maluje opravdové a žijící osoby. Jeho „obrazoví hrdinové“ jsou statisti na skutečně neskutečném jevišti života. Pozorujeme dění jakoby z pohledu skryté kamery nebo jako ignorovaní souputníci. Pohybujeme se i my stejně tak anonymně jako ta mladá žena v zahradním centru?

Hra světla a stínu, silné a sladěné barevné tóny jsou stejně jako věcný a realistický postoj pro malbu Martina Kreima charakteristické. Jako krédo by se mu mohlo na ateliér napsat: Prostor = důsledně vystavěné místo.