1960 -> súčasnosť / slovenské umění + čeští hosté, GHMP: Dům U Zlatého prstenu, 23. 10. 2008 – 22. 02. 2009
Július Koller: Československo 21. VIII. 1968
Prostor Domu U Zlatého prstenu není vhodný k prezentaci moderního umění. Současná výstava 1960 —> súčasnosť / slovenské umění + čeští hosté to jen potvrzuje. Divák se obtížně orientuje a občas v „křivolakých uličkách“ získává pocit, že se ztrácí orientaci nejen v prostoru, ale i ve vystavených dílech. Na výstavě se však najdou momenty, kvůli kterým má cenu ji vidět.
Jak již z názvu vyplývá, výstava prezentuje slovenské umění od šedesátých let do současnosti doplněné o česká díla ze stejné doby. Otázkou je, zda taková konfrontace je vhodná, když Češi z ní vycházejí mnohem lépe a zrak diváka téměř v každé místnosti padne na to dílo, které vytvořil český autor, ať již to je Mikuláš Medek, Karel Nepraš, Jiří David či Tomáš Císařovský. Dá se vzít do úvahy otázka, zda to není proto, že tato díla jsou nám dobře známá a proto přitahují větší pozornost, stejně jako se v Louvre před Monou Lisou ztrácí Veroneseho Svatba v Káni Galilejské, ač se jedná o díla rovnocenná. Přesto si troufám tvrdit, že české umění je alespoň z pohledu výstavy v Galerii hlavního města Prahy kvalitně na vyšší úrovni.
Na druhou stranu vznikl na této výstavě prostor ke vzniku zajímavých dvojic vedle sebe vystavených děl českého a slovenského umělce. Mezi nejlepší „páry“ patří Július Koller a Zorka Ságlová, Jozef Jankovič a Karel Nepraš či Martin Knut a Tomáš Císařovský. Nelze také opomenout politickou stránku některých slovenských výtvorů, která se velmi dobře podařila zachytit Juraji Melišovi v dílech Sekaná (1976) a Velký cenzor (1979-1980). Jejich autor si v nich hraje se slovem IDEA, které je v jednom případě vytvořeno z kovu, který drtí na řetězu přivázaný balvan, ve druhém je pak dřevěné, částečně rozsekané.
Nejdůležitějším důvodem ke zhlédnutí výstavy je návštěva současného mladého umění. Klasická technika malby poněkud zaostává, vítězí koncept a instalace. Z českých umělců získává kladné body Ondřej Brody, který vystavuje díla Dog carpet a Cat carpet z roku 2007. Navazuje v nich na zvyk dřívější šlechty či některých dnešních zbohatlíků zdobit si podlahu bytu kožešinou zvířete s vycpanou hlavou. V případě mladých umělců však Slovensko rozhodně nezaostává a jedním z vizuálně nejsilnějších zážitků je instalace Ingrid Višňovské Silence (2008). Kdybyste z celé výstavy měli vidět jen toto surrealisticky působící dílo hrající si s lidským podvědomím, strachem a zároveň chutí strach prožívat, běžte se na ni podívat.
artalkweb.wordpress.com 