Bílé světy Petra Veselého

Petr Veselý, DUMB: Dům pánů z Kunštátu, Brno, 3. 12. 2008 – 11. 1. 2009

Po výstavě děl finalistů Ceny Jindřicha Chalupeckého bylo pro kurátory Domu umění města Brna jistě nelehkým úkolem zvolit téma nové výstavy. Je totiž velmi obtížné, přijít s výstavou, která by Chalupeckému mohla co do popularity a zájmu médií konkurovat. Výstava Petra Veselého tuto ambici ani nemá a spíše než pro publikum mezinárodní je určena publiku brněnskému.

Právě v Brně, kde Petr Veselý dlouhodobě působí jako pedagog oboru malby na Střední škole umění a designu a kde přednášel i na Fakultě výtvarných umění VUT, je tento malíř populární osobou. O tom svědčil i značný počet návštěvníků, kteří se přišli podívat na vernisáž výstavy. Ale právě velké množství lidí Veselého tvorbě ublížilo. Petr Veselý totiž netvoří obrazy, které by na první pohled přilákaly pozornost, měly výrazný náboj a dokázaly svojí silou přebít sílu davu. Pokud od umění vyžadujete originální vtipný nápad, který vás strhne, i když dílo uvidíte na reprodukci v našlapaném metru, výstava Petra Veselého vás pravděpodobně zklame a i autorka tohoto textu přiznává, že z vernisáže neodcházela s žádným velkým uměleckým zážitkem.

Jste-li ale přístupní intimní debatě s dílem a máte-li chuť se na výstavu vrátit nejlépe ve všední den dopoledne, kdy na ní pravděpodobně kromě kustodek nikoho nepotkáte, čeká vás možná zajímavý zážitek. Když se ponoříte do bílé, která je nejen barvou všech stěn, ale naprosto dominuje i na Veselého obrazech, najednou vám jiné barevné podněty začnou připadat jako elementy, které mají ve světě bílé svůj smysl. Linka na obraze Těsně (2006) se může stát linií, která, když do ní dáte ruku, naleznete dveře, jenž vedou z bílého světa ven. Možná také objevíte poetiku tvarů Veselého obrazů, které vychází z námětů náboženských. Je však třeba u jednotlivých obrazů dlouho stát, dívat se na ně a i tak není žádná jistota, že vás nakonec osloví. Petr Veselý totiž jakoby se do dnešní doby ani nehodil. Spíše by mu slušela společnost významných umělců minulého století, Roberta Piesena či Adrieny Šimotové.