7. ledna vyšlo lednové číslo Art+Antiques.
„Světlo přichází zvenčí, kdežto zvuk zevnitř,“ říká o dvou konstantách své tvorby v lednovém rozhovoru klasik české geometrické abstrakce Milan Grygar (1926). „Gramofonová deska je vlastně kresba, kterou dáte na gramofon a přehrajete ji. Z takových naivních myšlenek jsem vycházel a nevěděl jsem, kam mě to dovede. Až jsem jednou slyšel rytmus vlastního kreslení. Najednou to bylo jednoduché,“ vysvětluje Grygar původ svých slavných akustických kreseb.
Podle Mileny Bartlové „Jsme všichni Václavovi“. Národní světec je dosud schopen sjednotit společnost, která je jinak k náboženství a církvím dosti lhostejná. Touto jeho schopností se však aktuální výstava v Anežském klášteře nezabývá. Politickým proměnám svatováclavského kultu se pořadatelé vyhnuli a celá instalace podle Bartlové ustrnula v předmoderním myšlení.
„Když jdu do muzea, chci se učit. Chci vidět něco jiného, něco, co neznám,“ říká v rozhovoru s redaktory časopisu ředitel londýnské Tate Modern Vicente Todoli. Jednou ze specialit galerie v bývalé elektrárně Bankside je nechronologické členění stálé expozice. „Je třeba stále zkoušet nové modely, protože jedině tak se naše poznání rozšiřuje a prohlubuje,“ vysvětluje Todoli.
V článku „Nebát se být klasický“ Karolína Jirkalová představuje architektonický ateliér Pavla Hniličky a Ondřeje Císlera, jejichž Terasový dům v Košířích se loni stal nejlepší novostavbou v soutěži Grand Prix Architektů. V jejich práci se kromě vlivu Aleny Šrámkové a švýcarské architektury odráží obdiv k Andreu Palladiovi. „Palladiovský kánon krystalizoval velmi dlouho, vychází z antiky. Někdy architekti nesmyslně vymýšlejí již vymyšlené. Dnes je skoro největší avantgardou dělat věci klasicky,“ říká Císler.
artalkweb.wordpress.com 