Nic ve Špálovce

Vzpomínky na budoucnost, Galerie Václava Špály, Praha, 16. 1. – 22. 2. 2009

Galerie Václava Špály je jedním z nejlepších výstavních prostorů, který po rekonstrukci, jenž proběhla na konci roku 2007, stabilně přináší kvalitní výstavy. Fakt, že cenu Osobnost roku získali Rafani právě díky výstavě v Galerii Václava Špály, toto tvrzení jen podporuje. Adjektivum nejlepší však lze také vztáhnout na polohu galerie i na prostory, které Špálovka nabízí. Přestože díla výstavy Vzpomínky na budoucnost (kromě instalace Mathiase Poledny) vznikala přímo pro tuto galerii, výhod jejího prostoru nikterak nevyužívají. Ba naopak. Vzpomínky na budoucnost jsou po dlouhé době jedinou výstavou, která z konceptu Galerie Václava Špály vybočuje. Negativně.

Vzpomínky na budoucnost představují dva české a dva zahraniční výtvarníky. Konkrétně se jedná o Dominika Langa, Markétu Othovou, Mathiase Polednu a Florians Pumhösla. Díla Mathiase Poledny, Markéty Othové a jedno z děl Dominika Langa jsou instalována v přízemí. Zde si stále ještě návštěvník připadá jako na výstavě, i když trošku prázdnější, ale co, prostor přece umožňuje dílům vyniknout, takže z tohoto pohledu je vše v pořádku.

Podivnější pocit získáte ve sklepních prostorech, kde je instalováno dílo Dominika Langa – skleněná stěna, která od sebe rozděluje obě výstavní místnosti. Dominik Lang se motivem stěny zabýval již dříve. Dílo, kterým se prezentoval na výstavě finalistů Chalupeckého ceny v Domě umění města Brna v roce 2006 byla také stěna. Sice nebyla skleněná, ale jezdila. Stěnu samu o sobě lze chápat jako zábavný nápad. Avšak jak si vyložit kurátorský text Karla Císaře?: „Dvě identické místnosti suterénu Lang přehradil skleněnou deskou tak, že divákům znemožnil přístup do druhé místnosti. Odrámováním ji tak bez dalšího zásahu proměnil v nedosažitelný exponát.“ Je prázdný prostor umělecké dílo? Neošidil mě při této výstavě někdo? Nebo jsem tak hloupý a nechápu, že do galerie patří i nic?

Zbývá jen doufat, že v patře to bude lepší. Nebude. Musí vás tam doprovodit slečna od pokladny, aby vám pustila Pumhöslův film. Při tom musí zamknout galerii, to aby nezůstala bez dozoru. Takže zatímco sledujete film představující transformaci vzorů pro kimona, do galerie se nemůže nikdy jiný dostat. A když už se na film dále dívat nechcete, máte smůlu. Slečna od pokladny musí počkat, než se dotočí. Ven se nedostanete, protože je zamčeno. A na nic dalšího se již dívat nelze, protože žádné jiné dílo tu už není. Máme proto pro vás tip: skrz okno galerie můžete sledovat dění na ulici. V tomto případě je bohužel možná zajímavější, než samotná výstava.