TZ: České a slovenské umění 60. let 20. století

České a slovenské umění 60. let 20. století, GVUO: Dům umění, 18. 3. – 26. 4. 2009

 Vernisáž proběhne v úterý 17. března 2008 v 17 hodin v Domě umění.

Jste milovníci klasického umění nebo dáváte přednost odvážným experimentům? Ať tak či onak vraťte se spolu se špičkovým mezinárodním projektem České a slovenské umění šedesátých let 20. století do prvopočátků českého a slovenského experimentu ve výtvarném díle.
Výstava zachycuje umělecky nejvýznamnější období 2. poloviny 20. století tzv. zlatá šedesátá. Obecně se říká, že 60. léta jsou zlatým věkem nejenom pro české výtvarné umění, ale také pro film, literaturu, hudbu a divadlo. V širším slova smyslu pro celou společnost jako doba, kdy po letech útlaku začala tzv. liberalizace a život se stal o něco málo svobodnější a snesitelnější než předtím.
Expozice tvorby šedesátých let 20. století je výjimečná i v tom ohledu, že po 15 let opět konfrontuje české a slovenské výtvarné umění a ruší domnělé bariéry mezi nimi.

Ke konceptu výstavy se vyjádřila Danica Lovišková, kurátorka výstavy: „Výstava České a slovenské výtvarné umenie šesťdesiatych rokov 20. storočia nevznikla náhodne a živelne. Predznamenala ju dlhodobá a systematická spolupráca Galérie Miloša Alexandra Bazovského v Trenčíne, Krajskej galérie výtvarného umenia v Zlíne, Českého múzea výtvarných umení v Prahe a Galérie výtvarného umenia v Ostrave, ktorá bola orientovaná na postupné vzájomné predstavovanie galerijných zbierok a na prezentáciu aktuálneho výtvarného diania.
Cieľom výstavy České a slovenské výtvarné umenie šesťdesiatych rokov 20. storočia je priblížiť jedno z najdôležitejších období v dejinách slovenského a českého výtvarného umenia a zároveň jedinečne spojiť české a slovenské výtvarné umenie do zaujímavého, doposiaľ ojedinelého medzinárodného dialógu a konfrontácie.“

„Výstava je první společnou přehlídkou českého a slovenského umění 60. let. Cílem výstavy není prezentace tématu v jeho úplnosti, jelikož to ani není možné, ale snaha téma nastolit, poukázat na jeho existenci. Nepřímo připomenout i nové možnosti, jež v současné době otevírá jak domácímu, tak mezinárodnímu bádání.“ Dodal Ludvík Ševeček, další kurátor výstavy.

Charakter české expozice je dán povahou sbírek, ze kterých je koncipována. Jedná se o sbírky Galerie výtvarného umění v Ostravě, Krajské galerie výtvarného umění ve Zlíně a Muzea umění v Olomouci. Výstava tak např. představí tvorbu K. Nepraše, O. Slavíka, M. Medka, J. Bieleckého, V. Varmuži, Č. Kafky, J. Johna, V. Boudníka, J. Stehlíka, V. Vaculky, B. Baroše, S. Kolíbala, Z. Sýkory, E. Ovčáčka, Z. Sekala a dalších.

Na mezinárodním projektu se podílelo sedm významných institucí, a to Galéria MIloša Alexandra Bazovského v Trenčíne, Galéria Petra Michala Bohúňa v Liptovském Mikuláši, Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně, Galerie výtvarného umění v Ostravě, Slovenská národná galéria v Bratislave, Galéria města Bratislavy a Muzeum umění v Olomouci.

HISTORICKÉ POZADÍ UDÁLOSTÍ 60. LET
Umělecká díla byla v šedesátých letech podmíněna mnoha historickými událostmi, které předcházely. Kulturní podhoubí 60. let zakořenilo již v letech padesátých. Významnou událostí se tehdy stala výstava Expo 58 v Bruselu, která znamenala rehabilitaci českého a slovenského moderního umění. Mezinárodní úspěchy na poli kultury a demokratizace výtvarnictví by však vůbec nebyly možné bez destalinizace a památného Chruščovova projevu na XX. sjezdu KSSS v Moskvě v roce 1956.
Symboly moderního života staly námětem pro výtvarné umělce. Olej „Neony“ Václava Boštíka z roku 1957 jako by ohlašoval proměnu města, které přestávalo být pouze prostorem pro politickou propagaci a veřejné manifestace, ale naopak časem, kdy se na náměstí i ulice vracela reklama a upoutávky obyčejného a příjemného života. Obraz jako by ohlašoval léta šedesátá, která byla příjemná i obyčejná zároveň.
Konec padesátých let je zcela ve znamení tvůrčích skupin. Skupiny se staly fenoménem doby. První tvůrčí skupina Máj byla založena již v roce 1956, výstavu ale měla v Praze až roku následujícího. Mezi umělci, kteří podepsali oznámení o ustanovení skupiny Máj, jmenujme např. Jiřího Balcara, Libora Fáru, Richarda Fremunda, Václava Kimla, Zdeňka Palcra, Stanislava Podhrázského a Zbyňka Sekala.
Teprve když byly skupinám povoleny výstavy, začaly se ve výtvarných časopisech objevovat články, které povzbuzovaly nastupující výtvarnou generaci a svým způsobem opatrně stranily i experimentování. Také se jaksi neúplně a neuměle bizarně kritizoval úpadek minulých let.
Na začátku let šedesátých se mohlo heslem stát slovní spojení pozdě, ale přece.
Podstatná část českého umění šedesátých let byla vnímána v centrech výtvarného dění jako anachronismus středního proudu a modernistický konformismus. Náhradou klasických technik modernismu se stále víc stával objekt a bezpředmětné umění. Další málo probádanou oblastí byly nové technologie – geometrie těles v prostoru a čase.
V poválečné historii českého moderního umění bývá poměrně krátký časový úsek let 1964-1969 označován jako období největšího rozmachu.
Nikomu nechyběl styl a samozřejmě ani směr, který by bylo třeba respektovat. Byla léta šedesátá a studentské bouře předvídaly konec věku autorit. Staré zanikalo a vznikalo nové. Nicméně i nepojmenovatelná (a nezapomenutelná!) léta šedesátá musela skončit a nahradila je léta sedmdesátá, která slibovala možná trochu chaotickou, nicméně slibnou budoucnost. (Jiří Olič, výtah z katalogu k výstavě)

Kurátoři výstavy: Jiří Jůza, Klára Kubíková, Danica Lovišková, Ludvík Ševeček, Eva Trojanová.