Kuriozním nálezem se minulý týden pochlubil Pražský hrad. Pod hromadou židlí v kapli Všech svatých ve Starém královském paláci byla objevena socha Ukřižovaného z dílny Mistra Týnské kalvárie. Přibližně metrová dřevěná socha byla v minulosti několikrát publikována (naposled v knize Mileny Bartlové Mistr Týnské kalvárie, český sochař doby husitské, Praha 2004, kde je na straně 34 s poznámkou „nezvěstný“), Hrad ji však považoval za ztracenou. Zprávu přinesly v pátek všechny deníky.
- foto: Josef Vostárek, Mf Dnes
Přepis rozhovoru s kurátorem uměleckých sbírek Pražského hradu Jaroslavem Sojkou v Událostech a komentářích na ČT 2 ve čtvrtek 6. srpna 2009. Rohovor vedl Martin Veselovský
_________________________________________________
Pane Sojko, tak si říkám – nemáte vy na Pražském hradě tak trochu binec?
To bych rozhodně neřekl. Víte, to, že tahle skvostná dřevořezba chyběla ve sbírkách, to se vědělo už od 80. let. A to, že ji nalezne kurátor, tak to je asi moje jedno z největších štěstí. Já jsem velmi rád, že se upravuje Starý královský palác, že se veřejnost opět bude moci procházet Starým královským palácem s obnoveným nábytkem, s mobiliářem, obnovená podlaha i jiné a při té příležitosti se také upravovalo schodiště v kostele Všech svatých. A tam se právě nalezla tahle dřevořezba.
Víte, co mě ale zajímalo? Jak se tam do toho místa dostala, protože ta představa, že někde na Pražském hradě je hromada židlí, za kterou je uschována 600 let stará, takto vzácná socha, je poměrně zvláštní.
Ono to trošku souvisí i s tím, že kolegiátní kostel Všech svatých není tak často užíván, je užíván pouze o svátcích svatého Prokopa a Všech svatých.
To znamená, že ve chvíli, kdy ta socha někdy v půli 70. let po tom restaurování…
V roce 1971 byla restaurována a někdy poté…
… zmizela z dohledu?
… se vytratila z baziliky svatého Jiří.
Pořád tomu nerozumím úplně. Jak se může vytratit ta socha?
Vytratila se tak, že v roce 2001 se konstatovalo, že už není ve sbírkách Pražského hradu. Samozřejmě pravidelné inventury, ono je to totiž o kontinuální péči, znamenají procházení všech možných i nemožných prostorů na Pražském hradě. A zkrátka se nenašla.
Že jste sem za tu hromadu židlí nesáhli prachobyčejně?
Rozhodně bych tam nešel.
Jak máte dnes ošetřeno, že k podobné věci nedojde, že prostě další umělecké dílo nebude takto podobně zaseto někam?
Především je to bezpečnostním takovým dohledem – kustodi, policie. Pražský hrad přece jenom v tomhle směru je jedno z těch nejstřeženějších míst.
Máte ještě nějakou další takovou věc, o které víte, že byla, ale teď momentálně není?
Rozhodně vím. To ví každý sbírkař ze svého muzea, že k úbytkům dochází při změnách politických. Tak například habsburské fondy poněkud ubyly, když…
Já myslím mezi volbami teď.
Ne, ne, ne.
Ne?
Při změně například Habsburků a nástupu tedy první republiky, tak ne všechen porcelán dohledáme podle inventárních knih v našich tedy sbírkách.
Měl jsem spíš na mysli něco ještě novodobějšího, něco a la socha Krista, která zmizela z vašeho pohledu někdy v 70. letech.
Ne, ne, tohle byl opravdu výjimečný příklad.
Jak se vlastně na dřevořezbě podepsal ten minimálně dvacetiletý způsob skladování?
Ta dřevořezba je polychromovaná, to znamená, že nese zbytky barevnosti, modré barvy, červené barvy, trnová koruna byla černo-zelená, kadeře vlasů samozřejmě černé, oči byly polychromované, jak můžeme vidět, zkrátka a dobře tahle polychromie jako ta nejsvrchnější vrstva byla samozřejmě poškozena, ale samotná dřevořezba je ve velmi dobrém stavu kupodivu během let. Je potřeba ji očistit od těch depozitů prachu, nečistot – zkrátka a dobře z toho důvodu, že v těch 70. letech byla restaurována.
A teď to ale trošku vypadá, jako kdyby kdejaká dřevořezba mohla jen tak bez nějakého ošetření jejího prostředí stát kdekoliv a vydrží například několik desítek let.
To jenom dokazuje to, že kostelní prostředí je jedno z nejstabilnějších prostředí pro dřevořezby.
Tak tím to bude. Co to vlastně je, pane Sojko, za sochu? Proč byla tehdy před 600 lety vyřezána? K jakému účelu?
Je to práce pražského řezbáře, jehož dílo označujeme vlastně pojmenováním Mistr Týnského ukřižování, protože to nejznámější jeho dílo je Týnské ukřižování, Kalvárie v severní lodi Týnského kostela. Někdy se mu také přičítá Týnská madona, která v tom kostele také doposud je, a několik dalších dřevořezeb. A byla určena pravděpodobně od počátku, tedy od toho 14. století, někdy z té doby kolem roku 1420, pro baziliku svatého Jiří. Opravdu jak říkala kolegyně Bravermanová, je doložena v bazilice svatého Jiřího, a nejenom těmi ikonografickými prameny z 19. století, ale i literárními prameny.
_______________________________________________
Zpráva iDnes o objevu sochy, včetně několika fotek a videa.
artalkweb.wordpress.com 