TZ: Adolf Kašpar

Adolf Kašpar: Ilustrátor / Galerie umění Karlovy Vary / 27. 8. – 18. 10. 2009

kašpar1[1]

Letos v červnu uplynulo 75 let od úmrtí Adolfa Kašpara, jednoho z nejvýznamnějších českých ilustrátorů. Jeho tvorba je nesmírně obsáhlá – odhad tří tisíc knižních ilustrací, jimž předcházely stovky studijních kreseb, není nijak nadsazený, dále časopisecká obrazová a typografická výzdoba, knižní obálky, pohlednice, plakáty, i vlastní volná tvorba grafická a malířská. Koncepce výstavy redukuje Kašparovo dílo na ukázky z jeho stěžejních ilustrátorských počinů (Babička, F.L. Věk, Pohorská vesnice, Zapadlí vlastenci, U nás), v několika případech konfrontovaných s dobovými tisky, a na ukázky volné tvorby malířské i grafické. Jedná se o unikáty ze soukromé sbírky, jedinečné kresby ze sbírek Památníku národního písemnictví v Praze a několik kreseb z Národní galerie v Praze.

Jméno Adolf Kašpar si většinou automaticky spojujeme s obrazovým doprovodem knihy Boženy Němcové Babička. Málokdo si přitom uvědomí, že Kašpar byl v té době ještě studentem pražské Akademie výtvarného umění a tyto ilustrace byly jeho první velká zakázka. Vystavil je jako svou ročníkovou práci na školní výstavě a dostalo se mu uznání i od jinak přísného prof. Myslbeka, který pro mladého autora nechal na výstavě lístek se vzkazem: “Lituji, že Božena Němcová nevidí tyto perly“.

Po velkém úspěchu Babičky (vydané 1903 v Unii) následoval nepřerušený tok nabídek obrazového doprovodu řady knih vydávaných Ottovým nakladatelstvím a pražskou Unií. Oba nakladatelé zahrnovali Adolfa Kašpara obtížně zvladatelným množstvím zakázek: Jiráskova Filosofská historie (1905), Mistr Kampanus Zikmunda Wintra (1909) a další Jiráskovy knihy pětidílný F. L. Věk (1911-1921), kronika U nás (1924-1926) a Temno (1923). Dále vytvořil ilustrace děl K. V. Raise, Boženy Němcové, Jana Nerudy, F. L. Čelakovského a řady dalších.

Při Kašparově umělecké poctivosti, kdy jezdil studovat reálie a krajinu míst dějů románů, byla práce ilustrátora náročná. U historických příběhů zkoumal i dobové souvislosti, architekturu, kostýmy a reálie, vyhledával staré obrazy a grafiky, studoval literaturu i archiválie, aby co nejautentičtěji ztvárnil děj příběhu. Jeho ilustrace nebyly pouhým doprovodem literárního díla, Kašpar vytvářel obrazový příběh, věrný obraz doby a prostředí.

Přes všechen úspěch a uznání toužil Adolf Kašpar i po vlastní volné tvorbě. Ilustrování, studium prostředí a desítky skic jej však tak zaměstnávaly, že k olejomalbě a k malbě akvarelů se dostával jen sporadicky, většinou při svých letních pobytech na venkově nejdříve mezi 1905 a 1907 a později na přelomu 20. let. Zabýval se i grafickou tvorbou, nejvíce v období do I. světové války, kdy si chtěl vyzkoušet možnosti leptu, akvatinty a litografie.

Výstava prezentuje výběr necelé stovky ilustrací, kreseb, grafik a starých tisků, které v základních liniích charakterizují tvorbu Adolfa Kašpara. Nalezneme v nich nejen autorovo mistrovství obrazového vyprávění příběhu, ale i půvab dobové výtvarné estetiky.

Výstava je realizována ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví v Praze a uskutečnila se s finanční podporou Ministerstva kultury ČR.

Eva Neumannová