TZ: Jaromír Novotný

Jaromír Novotný: Rozhraní / Galerie Jiří Švestka / Praha / 14. 10. – 28. 11. 2009

Pro malíře Jaromíra Novotného (1974) je charakteristický způsob opakovaného kladení otázek, které se dále procesuálně větví a řetězí. Celý souhrn tezí, v kterých lze spatřovat autorovo téma, je vyvíjeno z prvotního východiska – postihnout a definovat pojem „domova“. Novotný ve svém dosavadním díle kontinuálně tematizoval vztah jedince k zažívané a sdílené časoprostorové zkušenosti.

Petr Vaňous

 

Důvody se znejasňují, informace zmizely za horizont událostí, kde už jsou nedosažitelné. Bylo třeba „potlačit obsah, abychom vůbec uviděli věci (dílo) samotné“ (Susan Sontag, Against Interpretation). Nevím co dělat, ale nezbývá než začít – téměř z ničeho, prověřením možností, zformátováním. Potvrzením člověka v přítomném prostoru a čase. Na nule, ale ne docela a ne beznadějně. Zmizelá mnohost zanechává stopy v podobě prázdna plného paměti. Rozhraní obrazu funguje jako katalyzátor vznikající přítomnosti. „Co vnímáme jako přítomné, je živý okraj paměti s nádechem očekávání“ (Alfred North Whitehead, The Concept of Nature)

Jaromír Novotný