Trapné divadlo kolem Chalupeckého

Po nebývalém úspěchu, který při udělování Ceny Jindřicha Chalupeckého loni v brněnské Redutě zaznamenal Michal Pěchouček, byl průběh letošního slavnostního večera opět svěřen do Pěchoučkových rukou. Avšak zatímco loni se diváci smáli Pěchoučkovu vytříbenému smyslu pro humor, letos vzbudilo rozpačité pousmání jen neplánované zakňučení kojence v publiku. Na obranu Michala Pěchoučka je však třeba říci, že jako jediný z organizátorů vypadal, že ho skutečně zajímá, jak bude publikum na průběh večera reagovat, a že z nepovedeného výsledku byl upřímně zklamaný.

Chalupecký_01

Co se od loňska tak změnilo? Michal Pěchouček, který zazářil v roli moderátora, jí letos přenechal mladíkovi, který si za komolení jmen kandidátů vysloužil od diváků nechápavé, někdy i kyselé pohledy. Že šlo pravděpodobně o záměr, nikdo nepochopil. Pěchouček sám se zhostil role režiséra a scénáristy večera. Celý ceremoniál pojal jako divadelní představení, ve kterém si slečna žijící v Paříži na dálku vyprávěla se stárnoucím teoretikem Jindřichem Chalupeckým. Tématem rozhovoru byla hra na dobré skutky, což samo osobě je téma, které může lehce sklouznout k nesnesitelnému patosu. Rozhovor vyzněl trapně a tato nevtipná trapnost se vystupňovala ve chvíli, kdy za dívkou a Chalupeckým přišli na scénu nominovaní výtvarníci a dívka v černém, jejíž úloha v celém večeru zůstala pro většinu publika nejasná. Divák jakoby se najednou cítil trapně i za ty chudáky, co museli stát na jevišti a se soucitem k nim si říkal, ať to již skončí. Večer tak nezachránilo ani to, že jméno vítězného Jiřího Sklály oznámil sám Václav Havel.

 

Kde se tedy stala chyba? Dalo by se říci, že v tom, že Michal Pěchouček se postavil do jiné, než moderátorské role, což však rozhodně nemohlo být primárně na škodu. To, že je schopným scénáristou, ostatně Pěchouček prokázal již při loňském předávání cen, nebo ve svém autorském textu Muži malují, který si lze přečíst na jeho webových stránkách, a který v režii Michala Pěchoučka a Jana Horáka uvádí MeetFactory. Možná však nad celým letošním ročníkem Ceny Jindřicha Chalupeckého visí nějaký nešťastný osud, ovládají ho negativní vesmírné síly, anebo jej prokleli neúspěšní kandidáti z předchozích ročníků.

Chalupecký_02

Za nepovedené lze považovat nejen slavnostní ceremoniál, ale i díla, se kterými se nominovaní představují v DOX, vesměs nedosahují kvality, jaká by se od nich při této příležitosti dala očekávat. A to i přesto, že se letos mezi kandidáty sešla skupina velmi schopných a talentovaných umělců. Taktéž vystoupení DJ, které následovalo po ceremoniálu, pravděpodobně nesplnilo očekávání organizátorů – ve vyprázdněném sále jej poslouchali jen asi tři lidé. Snad by se dalo říci, že lze považovat za úspěch, že se alespoň neopakoval ceremoniál z předloňského udělování, kdy většina publika neslyšela z úst Charlotty Kotíkové ani jméno vítěze. Takovéto pozitivum je však pro předávání Cenu Jindřicha Chalupeckého nedostačující.

 

Fotoreport z DOX

Reportáž z loňského udělování CJCH