Podle očekávání se sešel nemalý počet televizních pořadů, rozhlasových pořadů, komentářů v novinách, komentářů v časopisech, koncertů a vystoupení různého druhu a úrovně, které připomínaly výročí 17. listopadu. Je pochopitelné, že toto datum vybídlo také kurátory k uspořádání výstavních akcí, i těch nalezneme nemalý počet. Zde je jejich stručný přehled.
Zcela nejaktivnější byla v připomínání revolučního roku 1989 Galerie hlavního města Prahy. Ta již v létě představila v Městské knihovně projekt Monument Transformace. Jeho autoři Vít Havránek a Zbyněk Baladrán rozšířili pohled na pád komunismu ve východní a střední Evropě i o umění z mimoevropských zemí řešící politické otázky vztahující se ke komunistickému režimu. Monumet transformace vystřídali v knihovně Narušitelé hranic. Výstava prezentující díla umělců ze zemí bývalého východního bloku byla sice již před několika lety představena v Německu, do Čech se však dostává poprvé. Na stránkách GHMP se o ní píše: „Pádem železné opony, který se udál současně s globalizační explozí, se umělcům v části na východ od bývalé politické i vojenské hranice otevřela „cesta do světa“. Rychle objevují stále se měnící pluralitní identitu globalizované reality.“
Snad největším počinem galerie je nová stálá expozice v Domě U Zlatého prstenu s názvem Po sametu, která představuje české umění posledních dvaceti let. Podle těch, kteří ji viděli, se Karlu Srpovi a Sandře Baborovské vyvedla. Fotografickou výstavou Tenkrát na východě v Domě U kamenného zvonu si GHMP šlape na paty s Galerií Langhans Praha. Na výstavě Mimo zónu v Langhansu jsou vystavena nejen díla stejných fotografů, ale v některých případech i totožné snímky. Výstava v GHMP vítězí svoji rozsáhlostí, výstava v Langhansu citlivější instalací.
Zatímco Galerie hlavního města Prahy se vrhla na malby, sochy, fotografii a nová média, práci architektů reflektuje výstava Dvacet po dvaceti CZ-SK v Galerii Jaroslava Fragnera. Ta prezentuje přístup a myšlení mladých architektů, kteří začali architekturu studovat po revoluci. Z mimopražských galerií se sametovému tématu věnuje Dům umění města Brna, který si vytyčil nelehký úkol: pokusit se nejen pomocí výtvarných děl, ale i prostřednictvím besed a prezentací odpovědět na otázky, zda ve vztahu mezi uměním a společností dochází k transformaci a zda má umění významný dopad na fungování společnosti. Výsledkem je výstava Formáty transformace, která zabrala všechny výstavní prostory galerie. Podruhé se tak setkáváme v názvu výstavy s polozapomentům výrazem z politického slovníku počátku 90. let: transformace.
Ke 20. výročí pádu komunistického režimu v Československu byly uspořádány i výstavy nevýtvarné, například Národní muzeum připravilo výstavu se vzletným názvem Za svobodu! Be free! Takže buďte svobodní a hurá na výstavy!
foto: Michalea Dvořáková, vernisáž výstavy Formáty transformace v DUMB
artalkweb.wordpress.com 