Milan a Barbora

S jistým zpožděním jsem našel rozhovor s Milanem Knížákem odvysílaný 2. listopadu na TV Prima. Knížák byl hostem Barbory Tachecí v pořadu Fakta, který následuje bezprostředně po hlavní zpravodajské relaci. Spíš než Knížákovy odpovědi, mě štvou otázky Tachecí. Jakkoli se tváří jako drsná novinářka, která svým hostům klade otázky „na tělo“, ve skutečnosti jen sklouzává po povrchu.

Pokud za nejzásadnější výtku Knížákových kritiků považuje pokles návštěvnosti NG, měla by si být schopna ověřit fakta a ptát se, proč tomu tak je či není, nikoliv, zda je to pravda. Knížáka pak nechá vyklouznout s poznámkou, že za čísla před svým příchodem neručí… To, že návštěvnost NG v roce 1998 byla 688 tisíc, přitom uvádí i výroční zpráva galerii za rok 2000, ke které Knížák napsal úvod. Tachecí dokonce ani nepřišlo divné, když jí Knížák v souvislosti s návštěvností v jedné odpovědi tvrdil, že „nárůst je stoupající“ a hned v další, že „toto číslo (se) dostalo dolů“. Místo NG se totiž již soustředila na Knížákovy politické ambice.

 

Přepis pořadu Fakta Barbory Tachecí z 2. 11. 2009

Dobrý večer, pane řediteli.
Dobrý večer.

Říkala jsem si, že vás možná Václav Klaus naštval tím, že ocenil Karla Gotta k 28. říjnu. Je to tak?
Určitě.

A čím vás naštval?
Domnívám se, že vedle těch lidí, kteří něco dobrovolně obětovali, skoro celý život, oceňovat zpěváka, který za to notabene dostal dobře zaplaceno a byl to oblíbenec všech režimů, mně připadá nevkusné.

Tak co vám vadí? Že to byl zpěvák anebo že byl oblíbenec všech režimů? Anebo obojí?
Obojí. Zpěvák, nevidím důvod, proč by měl být zpěvák odměňován za zpívání. Myslím si, že umělci ani vědci to dostávat nemají, ty mají dostávat nějaký řád práce nebo něco podobného.

Nebo Řád Klementa Gottwalda?
Třeba. Ale rozhodně ne v žádném případě prezidentskou medaili, která se dostává za něco mimořádného.

Měl jste šanci s Václavem Klausem na tohle téma mluvit?
Ano.

A co on na to?
Nelíbí se mu mé protesty.

Říká Milan Knížák dnes ve Faktech. Pane profesore, máte za sebou 10 let účinkování v čele Národní galerie. Při té příležitosti, jak jste zvyklý, se na vás vrhli různí kritici a vyčítají vám kdeco. Vy na to reagujete, jak jsme zvyklí. Ale mě by zajímalo, co vy vyčítáte sám sobě?
Že jsem nebyl ještě důslednější a že jsem nepodnítil ještě další kritiky. Myslím si, že jsem byl určitou chvíli trochu nalomen a že jsem byl ochoten reagovat na kritiky, které byly zcela zbytečné, nesmyslné, bezdůvodné. Čili, měl jsem být ještě tvrdší.

A důslednější v čem? V tom nereagování na kritiky nebo v práci s Národní galerií?
Ne. V tom sledování mého programu, který jsem si vytyčil a který získal svůj hlas i v Národní galerii.

Tak a ptám se na to, jestli se vám něco z toho programu taky nepovedlo. Nebo to všechno běželo tak, jak jste si přesně představoval?
To nejde nikdy, poněvadž nejste sám, jste závislá na státu, na jejich dotacích, na penězích, které vám dají. To znamená, že ani všechno, co. Není možné si dát plán, si předsevzat, že uděláte to a to a to splnit. To zkrátka v okamžiku, kdy jste závislý na někom dalším a něčem tak křehkém, jako je stát, nelze.

A co vás nejvíc mrzí, že nešlo?
Nejvíc mě mrzí, že jsme nemohli doplnit některé sbírky, které bolševici po 40 let nedovolili doplňovat. Tak já jsem udělal takový strategický plán, který by se za poměrně slušné peníze podle mého názoru dal naplnit. To se nepovedlo.

Vaši kritici vám vyčítají mimo jiné, že do Národní galerie místo, aby chodilo čím dál více lidí, tak tam chodí čím dál méně lidí, což vyplývá údajně i z výročních zpráv Národní galerie. Je to pravda?
Ne, to samozřejmě není pravda. Fakt je ten, že loňský rok bylo méně lidí a to z toho důvodu, že jsme část Národní galerie zavřeli kvůli tomu, že jsme jí předělávali. Ale jinak ten nárůst je stoupající.

Protože ony výroční zprávy říkají, že v roce 98 tam bylo 688 tisíc návštěvníků a v roce 2008 jenom 350 tisíc, což se zdá jako dost velký rozdíl. To jsou falešná čísla?
Za ta čísla, která byla před mým příchodem, neručím, nevím, jak k nim dospěli, a nevím, jsou-li, nebo nejsou pravdivá. Možná, že ano. Fakt je ten, že situace byla úplně jiná. Tam se nedělalo skoro nic než nějaké velké výstavy. My jsme se snažili dát konečně Národní galerii do pořádku. Za prvé, části jsme zavřeli, části jsme přebudovávali a tím samozřejmě se toto číslo dostalo dolů.

Milan Knížák dnes ve Faktech. Pane profesore, vy jste si taky v roce 98 a posléze v roce 2004 zakoketoval s politikou. V roce 2004 to bylo, když jste kandidoval do Evropského parlamentu za.
Nekandidoval jsem.

Chtěl kandidovat, opravuju se. Já to jenom dořeknu. Jste původně ohlásil kandidaturu, tak je to správně, do Evropského parlamentu za koalici Národní strany a ČŠNS a tu jste si pak rozmyslel asi 2 dny nato. Ale k tomu nejde ten dotaz. Ten dotaz zní za prvé, jestli politické ambice ve vás ještě někde dřímají?
Ne, já se do politiky pletu stále, pořád se k ní nějak vyjadřuji a domnívám se,že to je moje občanská povinnost. Ale aktivně do politiky už nemám zájem vstupovat.

A druhý dotaz následně nato. Proč zrovna tenkrát ten pokus byl za koalici Národní strany ČSNS? Já vím, že pokus fakticky neproběhl, ale proč jste uvažoval vůbec?
Já jsem neuvažoval, já jsem byl jimi vyzván, tak jsem vyžádal stanovy, ty jsem přečetl a připadali mi docela normální. Tak jsme řekl proč ne. Ale než jsem jenom řekl proč ne, tak oni to silně zmedializovali a tím se to všude dostalo.

Letos na jaře tahle Národní strana připravila volební klip, ve kterém hovoří o konečném řešení cikánské otázky a parazitování či černém rasismu. Kdyby taková strana vás dneska oslovila, tak byste k ní stále cítil nějakou blízkost?
Dneska bych asi nekandidoval za žádnou stranu. Já bych si přál definitivní řešení romské otázky, to by bylo bezvadné, kdyby se nám to podařilo, ale ne ve smyslu nějaké segregace a ve smyslu toho, že bychom dokázali vyřešit problémy, které bohužel máme.

Fajn. Ale přijde vám vhodné používat tenhle termín?
Já jsem to nečetl, já se o to nezajímám, čili ten termín neznám, čili nevím, co tím mysleli. Pokud je to tak, jak říkáte vy, tak určitě bych byl proti tomu.

Vy jste řekl v průběhu našeho rozhovoru, že vás trochu mrzí, že jste nepodnítil ještě větší kritiku kolem sebe. Kritika vás nějakým způsobem stimuluje, povzbuzuje, dodává vám síly? Je to tak?
Ne. Kritika mi vadí, když je hloupá, ale na druhou stranu kritika stálá a nesmyslná a někdy až trapná kritika mě dává pociťovat, že se možná nemýlím.

Milan Knížák, šéf Národní galerie, byl dnes hostem ve Faktech na Primě. Díky, že jste přišel, pane profesore. Hezký večer.
Já taky.

Nezapomeňte sledovat i sportovní zprávy, kde se dozvíte, jak kuriózně se mají fotbalisté v Rumunsku chránit před prasečí chřipkou. Dívejte se. Hezký večer.

Reklamy