Cen pro mladé umělce do třiceti, třiatřiceti, či pětatřiceti let je na „českém trhu“ hned několik. Cena Jindřicha Chalupeckého, Cena kritiky za mladou malbu, Cena NG 333, Cena Václava Chada a Igora Kalného pro nejlepší dílo prezentované na Zlínském salonu mladých, cena udělovaná v rámci výstavy Start Point. Chalupeckého máme za sebou, v průběhu února však lze v Praze shlédnout díla finalistů dalších dvou cen, což vybízí k zamyšlení vedoucímu k otázce po smyslu existence jedné z nich.
Petr Bařinka, This is the END, 2009. Fotografie instalace v KGVU a v NG
Začněme tím, čím jsou jednotlivé ceny charakteristické a čím se liší od ostatních. Při otázce po smyslu existence jako první vyloučím Cenu Jindřicha Chalupeckého. Má dvacetiletou tradici, na české poměry značnou prestiž, přitahuje pozornost médií i veřejnosti, u laureátů starších ročníků se ukazuje, že porota vybírala kvalitní umělce. Cenu kritiky za mladou malbu lze v jistém slova smyslu v posledních letech, kdy na Chalupeckého bývají nominováni především umělci zabývající se moderními vyjadřovacími způsoby, chápat jako doplnění CJCH soustředěné na tradiční techniku malby.
Strat Point je charakteristický tím, že prezentuje diplomové práce studentů vysokých škol s uměleckým zaměřením, navíc má mezinárodní a nejen česko-slovenský přesah. Chad a Kalný (ceny pro českého a slovenského umělce) se pojí se Zlínským salonem mladých, který je jednak nejrozsáhlejší periodickou přehlídkou nejmladšího umění, kromě toho jeho „exkluzivitu“ zvyšuje i to, že se koná pouze jednou za tři roky.
Jaká role však připadá na Cenu NG 333? Aniž bych se chtěla dotknout konkrétních umělců zastoupených ve výběru (dílo mnohých z nich se mi líbí a vážím si jej), myslím si, že vyznívá trochu zvláštně, že malby některých autorů jsou zastoupeny na obou aktuálních přehlídkách – Ceně kritiky i NG 333. To vyvolává otázku, zda mělo opravdu cenu nějakou další cenu pro mladé umělce vymýšlet, zvláště když nemá nastavené své jasné limity, kterými by se od ostatních ocenění odlišovala. Chápu nutnost podporovat mladé umění, i to, že jména některých umělců se na různých cenách opakují (když je někdo šikovný, povšimne si jej nejedna porota), přesto – není česká (československá) scéna na větší množství cen příliš malá?
S úsměvem se lze také pozastavit nad srovnáním laureátů Ceny NG 333 a posledního ročníku cen Zlínského salonu mladých. Na obě z nich byli nominováni Petr Bařinka a Juraj Kollár (účast na Salonu znamená automatickou nominaci). Podotýkám, že díla obou umělců patří mezi ta, která mě oslovila a nemám nic proti jejich uměleckým kvalitám (naopak, Kollárovi jsem držela pěsti i u Ceny kritiků). Bařinka na obě přehlídky zaslal své ufonovito-medúzovité objekty doplněné o malbou různě pojednanou plochu. Kollár je zastoupen formálně velmi podobnými plátny rozdělenými pravidelnou sítí na čtvercová pole. Ocenění na Salonu získal Kollár, na NG 333 Bařinka. Aspoň si nebudu závidět. Nebo že by nebylo nutné mít za každou cenu další cenu?
Denisa Krausová, Lesík II, 2009, dílo nominované na Cenu NG 333
Denisa Krausová, Ptáci, 2009, dílo nominované na Cenu kritiky za mladou malbu 2009
Juraj Kollár, Brána, 2009. Dílo nominované na Cenu NG 333. Juraj Kollár, Noční Krajina, 2008. Vítěž ceny Igora Kalného.
Jakub Janovský. Age ego, 2009. Dílo nominováno na Cenu NG 333.
Jakub Janovský, Age-EGO II. 2010. Dílo nominováno na Cenu kritiky za mladou malbu 2009
artalkweb.wordpress.com 
Rád bych připomněl, že mezi moderní vyjadřovací způsoby patří také malba, i když je zřejmé, co má autorka na mysli, když píše o ceně Jindřicha Chalupeckého.
Cena NG 333 je mediálně atraktivní (první ročník vyhrála Mediální Realita od skupiny Ztohoven a medializovat umění je potřeba) a vítězi přináší finančně větší podporu než všechny ostatní zmiňované soutěže (333 000 Kč).
Minulý rok jsem se do této soutěže poprvé přihlásil a ačkoliv jsem nebyl vybrán k postupu do finále, nebyl jsem přizván ani k účasti na výstavě Refused (Odmítnutí). To ve mně vyvolává otázku po smyslu výstavy Refused.
Je tato přehlídka v Národní galerii další přehlídkou Vyvolených?
Jinak jsem skutečně rád, když jakákoliv akce či soutěž obohatí škálu umění prezentovaného širší veřejnosti.
Dobře jste připoměl, že mezi moderní vyjadřovací způsoby patří také malba. Já osobně jsem ráda za jakoukoli uměleckou soutěž, každá je něčím významná, i kdyby jen pro jednoho člověka, mne dělá občas problém pro koho tyto soutěže jsou a kdo je vyhrává. Někteří vítězové a jejich práce ( např. Šedá, které si ale jinak moc vážím ) na mně působí jako skvělá věc, opravdu vynikajicí sociální projekt, ale promiňte, ne jako Umění. Vždyť to snad není ani schopno konfrontace například s malbou. Nebo ano?
Na ceně 333 se mi líbí především to, že nesleduje módní trendy,díky kterým cenu JCH v poslední době vyhrávají průměrné vykonstruované koncepty,které se lépe prezentují a prodávají v zahraničí.Je smutné,že je česká kritika takto omezená,myslím,že právě Jindřich Chalupecký takovým kritikem nebyl.Cena Jindřicha Chalupeckého potřebuje změnu ve výběru poroty,jinak se o ní za pár desítek let bude mluvit jako o trapné tendenční soutěži.
Chápu pojem soutěž, zadání a věkové omezení. Nicméně zdá se mi, že je tam těch hranic a mantinelů víc než je zdrávo.