David Böhm, Jiří Franta: Vedlejší efekt / Galerie Cella / Opava / 24. 2. – 26. 3. 2010
David Böhm a Jiří Franta, dvojice mladých výtvarníků, nedávných absolventů Akademie výtvarných umění v Praze představuje v Galerii Cella v Opavě své nové práce. Je to několik velkoformátových kreseb a tři videoinstalace.
Tvorba Böhma a Franty představuje svěží vítr na české vizuální scéně. Širší veřejnosti tato umělecká dvojice vstoupila ve známost především svými opakovanými kresebnými pojednáními galerijních stěn, práci, kterou nebylo možné přehlídnout. Charakteristickým rysem jejich tvorby je hra, hra s významy, se záměnou autorství, s autorským rukopisem, se způsobem instalace či s fénoménem procesu kresby.
Tématem opavské výstavy je právě autorský rukopis, jeden z konstitutivních prvků umělecké tvorby. V pohledu na uplatnění rukopisu v uměleckém díle stojí na jedné straně maximální využití jeho svébytnosti, individuálnosti jeho charakteru, schopnosti vzbuzovat emoce, dokonalost jeho ovládnutí, na straně druhé jeho popření či nahrazení neosobními „chladnými“ přístupy pomocí nejrůznějších technologií. Mezi těmito krajními póly se pohybuje analýza nejrůznějších posunů, hledání vztahů mezi záměrným a nezáměrným, ověřování možností a schopností psychomotoriky, kladení dvou a více odlišných rukopisů vedle sebe, uplatnění řízené náhody, snaha vzdát se zrakové kontroly nad procesem kresby atd., atd., jak to přineslo konceptuální umění, fundamentální malba, analytická kresba v minulých desetiletích. Böhm a Franta mají společný zájem o zkoumání rukopisných charakteristik, ale jejich pojetí je již jiné, zcela v souladu s jejich generační příslušností. Svou práci neberou jako nějaký průkopnický experiment, nejedná se jim o průzkum s vážnou tváří, o nalezení „pravdy“, ale jejich vědomé ztížení ovládnout svůj rukopis a vyjevit „vedlejší efekty“ je podáno především s nadhledem a humorem. „Problémy“ autorského rukopisu jsou navíc demonstrovány formou performance a divákovi následně předkládány jako videoinstalace.
„…Je to dobře vidět na videu s názvem Jako Mattise, kdy za pomocí dlouhé tyče se snažíme napodobit to, co je znázorněno na obrázku před námi. Jde o výjev z probíhající práce Henriho Matisse, který kreslí pomocí delší hůlky na zeď. Podobný princip jsme použili i my. Za pomocí dlouhé těžké tyče se snažíme tento výjev přenést na stěnu co nejvěrněji. Dochází k nechtěnému výrazu, který není dán kreslířskou schopností autora, ale přirozenou nešikovností dochází k vedlejším efektům, vzniká jakýsi nechtěný rukopis.“ Říká Jiří Franta.
David Böhm a Jiří Franta byli v roce 2009 nominováni na Cenu Jindřicha Chalupeckého