Rekapitulace kauz odvolávání v GKK

Bývalý ředitel a nyní již i bývalý kurátor Galerie Klatovy / Klenová rekapituluje, co se v galerii za poslední rok odledně sporů s Plzeňským krajem událo. Svůj text nazval Stručná rekapitulace toho, jak Václav Koubík, radní pro kulturu Plzeňského kraje (PK), dokázal během jednoho roku zlikvidovat Galerii Klatovy / Klenová (GKK).

Začátkem roku 2009 začalo nové vedení kraje zkoumat nákup budovy historického mlýna v památkové zóně v Horažďovicích pro stálou expozici GKK.

13. března jsem obdržel mail Ing. Tymla, vedoucího oddělení investic PK: „…na základě rozhodnutí člena Rady PK p. V. Koubíka Vás žádám o okamžité zastavení veškerých stavebních prací.“ Dopis se týká prací v areálu hospodářského dvora na Klenové. Ten den má odpověď, argumentující existencí smlouvy, kterou „…lze vypovědět jen za přesně určených podmínek, které nenastaly, tj. nemohu jít za dodavatelem a říci mu, aby zastavil práce. Rád bych se zeptal, jak mám v tomto případě postupovat.“ Telefonicky odpověď, že neví a že to mám řešit přes odbor kultury.

14. března navštěvuje radní Koubík za mé nepřítomnosti Klenovou a osobně zjišťuje, že se zde staví dál.

16. března mi bylo doručeno okamžité odvolání bez udání důvodů. Řízením byla pověřena ekonomka galerie Hana Kristová.

V celé republice se vzedmula vlna solidarity, rozběhla se petiční akce (internetovou verzi podepsalo 1656 lidí, písemnou několik stovek). Reakce médií nutí kraj, aby nějaké důvody zformuloval. Na speciálně svolané tiskové konferenci uvedl dva: „Nákup zchátralého horažďovického mlýna pro potřebu stálé expozice za 2,5 milionu korun a neuposlechnutí příkazu k zastavení prací v areálu Klenová.“ (Klatovský deník, 28. března) Na odboru majetku byly totiž nalezeny dva odhady ceny nemovitosti, použitého při nákupu mlýna, z nichž jeden objednala na žádost odboru majetku samotná galerie. Oba posudky oceňují nemovitost zhruba na stejnou částku, liší se pouze tím, že součástí posudku galerie je samostatná část vypracovaná soudním znalcem z oboru lesnictví, která se zabývá i cenou porostů. Kraj nejdřív deklaruje, že nechá posudek soudně přezkoumat. Pak ovšem tuto „kauzu“ nechá posoudit jen kontrolním výborem PK, který dochází k závěru, že ze strany galerie k žádnému pochybení nedošlo. Co se týče druhého argumentu, tj. neuposlechnutí pokynu k zastavení prací, kraj si záhy uvědomuje jeho absurditu a už nikdy se k němu nevrací.

Odborná veřejnost reaguje zasíláním otevřených dopisů. Např. předsedkyně Umělecko-historické společnosti prof. Milena Bartlová píše: „Marcel Fišer nejen tuto galerii vybudoval, ale učinil z ní jednu z vůbec nejlépe fungujících institucí tohoto typu v ČR, která svým programem jednoznačně přesáhla regionální rozměr.“ Totéž 22. března zopakuje v hlavních zprávách ČT.

1. dubna Never more časopisu Reflex pro hejtmanku Miladu Emmerovou. Další negativní ohlasy prakticky ve všech médiích (Respekt, Literární noviny, Právo, Art & Antiques, MF Dnes, arttalk.cz, atd.).

8. dubna odvysílal Český rozhlas Plzeň „diskusi“ k celé kauze. Kraj nejdříve její termín posunul o týden, pak několikrát změnil své zástupce, aby nakonec nikdo z nich nedorazil, takže diskuse se změnila v jeden dlouhý rozhovor se mnou. Zástupci PK zde byli „přítomni“ pouze formou předem natočených rozhovorů, které je usvědčovaly z protimluvů.

Milada Emmerová napsala otevřený dopis jako rekaci na otevřený dopis profesora Šváchy, který umístila na oficiálním portálu Plzeňského kraje. „Při předložení jasných dokumentů, které hovoří jednoznačně o pochybení v různých majetkových a finančních záležitostech, dochází nutně ke změně názoru na kvality pana Fišera.“ A dále: „Ujišťuji Vás, že pokud by se prokázalo, že pan Fišer je ve všem zcela nevinně, pak dojde k revizi našeho rozhodnutí. To si však nemyslím…, poněvadž některá fakta jsou neúprosná a on to musí vědět! “

17. dubna jí můj právník napsal dopis, kde žádá „o okamžité stažení tohoto textu a o omluvu stejnou formou otevřeného dopisu, zveřejněného na první straně oficiálního serveru Plzeňského kraje. Pokud se tak nestane, budeme celý spor řešit soudní cestou.“

V reakci na to se na PK rozběhla akce rychlého hledání nějakého pochybení. Z galerie jsou vyžádány kopie faktur za několik let dozadu. Nakonec se našel případ, kdy si galerie koupila malotraktor na spotřební úvěr bez navýšení ceny. (Ze zákona si příspěvkové organizace nesmí bez souhlasu zřizovatele půjčovat peníze, nám ovšem nedošlo, že se to týká i tohohle případu.) V odpovědi na náš dopis hejtmanka uvedla, že oním „pochybením v různých majetkových a finančních záležitostech“ je právě onen nákup formou úvěru, omlouvat se nehodlá, nicméně dopis z webu PK prý stáhne.

V reakci na dopis paní hejtmanky trváme na omluvě. „Současně jste zveřejnila, že ‚..kdybyste byl přítomen tiskové konferenci, uspořádané mimořádně za tímto účelem, byl byste podobně ohromen, jako byli četní novináři..‛ Je skutečně až úsměvné, že by měli být novináři ohromeni ze skutečnosti, že ředitel galerie uzavřel úvěrovou smlouvu na malotraktor bez písemného souhlasu zřizovatele. (…) Z tohoto lze tedy logicky dovodit, že pro zveřejněné dehonestující výroky nemáte jakékoli zdůvodnění a nezbývá Vám nic jiného, než abyste v souladu s Vaším prohlášením ‚revidovala Vaše rozhodnutí‛. “

Obracím se na p. poslance Jandáka s prosbou, zda by zprostředkoval nějaké smírčí jednání, které by znamenalo možnost zachovat aktivity galerie i do budoucnosti. Doporučil mi navštivit paní hejtmanku a schůzku předjednal. Paní hejtmanka mě téměř okamžitě přijala a v příjemném rozhovoru jsme strávili zhruba hodinu. Vybídla mne k tomu, abych se přihlásil do konkursu a ujistila mne, že už nevidí důvody, proč bych se neměl vrátit do funkce ředitele. V reakci na její vstřícné jednání jsme odložili žádost o omluvu „k ledu“. Ukázalo se však, že šlo jen o plané sliby.

Poté, co bylo zrušeno první výběrové řízení na ředitele (ani jeden z nás tří kandidátů nepochopil, že vedle VŠ diplomu má dodat ještě vysvědčení), jsme se do druhého přihlásili já a kurátor GKK P. Vančát. Výběrová komise konstatovala, že oba splňujeme požadavky, jako ředitele doporučila mě. Ještě ten den sdělila mluvčí PK novinářům, že komise nikoho nedoporučila; na jejich dotaz jsem je odkázal na předsedu komise, ředitele liberecké galerie p. Randáčka. Teprve když druhý den novináři konfrontovali mluvčí s jeho vyjádřením, připustila opak. O tom, že konkurs bude zrušen, tedy musela rozhodnout přímo rada na návrh radního Koubíka, čemuž se PK chtěl evidentně vyhnout. Za záminku posloužilo to, že se přihlásilo málo účastníků. Vzápětí bylo vyhlášeno třetí kolo, kde byly nároky sníženy na středoškoloské vzdělání výtvarného směru. Tentokrát jsme byli tři, komise, vědoma si mé neprůchodnosti, doporučila zakladatele galerie, klatovského sochaře Václava Fialu. V obou případech novináři o skandálním průběhu téměř neinformují – zdá se, že pro média už celá kauza ztratila přitažlivost.

V prosinci 2009 proběhl v GKK personální audit, objednaný Plzeňským krajem.

Koncem roku je také ukončena hloubková kontrola účetnictví, která v galerii probíhala několik měsíců. Kontroloři PK nenašli zásadnější pochybení na mé straně, kromě již zmíněného malotraktoru.

Přestože jedním ze zásadních argumentů proti rekonstrukci horažďovického mlýna ze strany PK bylo to, že leží v zátopové zóně a pro muzeum je tudíž nevhodný (můj protiargument byl, že při tisícileté vodě tam bylo 50 cm vody, kdežto na místě nové budovy Západočeské galerie, kterou PK hodlá stavět, několik metrů), schválila 13. ledna Rada PK záměr na rekonstrukci této budovy pro městské muzeum přesně podle mé koncepce a podání žádosti o dotaci do ROP.

18. února rada PK jmenovala ředitelkou galerie Hanu Kristovou, dosud pouze „pověřenou řízením“, a to bez konkursu, jehož podmínky ostatně ani nesplňuje (chybí VŠ vzdělání, znalost alespoň jednoho cizího jazyka atd.). Ve stejném usnesení jí uložila „v souladu se závěry personálního auditu provést doporučené personální a organizační změny“.

2. března proběhlo zasedání grantové komise Ministerstva kultury ČR, kde projekt START POINT, který kurátorujeme spolu s Pavlem Vančátem, získal nejvyšší počet bodů v kategorii výstavních projektů v rámci celé ČR. Projekt byl zároveň zařazen mezi tři preferenční projekty MK na příští rok, které podporu získávají automaticky.

8. března jsem na základě personálního auditu dostal výpověď z Galerie Klatovy / Klenová s tím, že dalším zaměstnancům (zbytek kurátorského týmu Pavel Vančát, Jan Freiberg a dva další pracovníci výstavní čety) bylo sděleno, že budou následovat do konce března tak, aby výpovědní lhůta začala běžet 1. dubna. Nadále mají být kurátoři najímáni externě a na místo náměstka pro odbornou činnost má být vypsán konkurs.