TZ: Odkaz Martina Salcmana

Odkaz Martina Salcmana / Galerie umění Karlovy Vary / 19. 3. – 2. 5. 2010

Výstava v Galerii umění Karlovy Vary navazuje na dva výstavní projekty, které na sklonku loňského roku byly téměř současně zahájeny ve dvou plzeňských galeriích. Západočeská galerie v Plzni uspořádala rozsáhlou retrospektivu Martin Salcman, 1896 – 1979 a v Galerii města Plzně se představil široký okruh umělcových žáků a následovníků pod názvem Salcmanova škola. Aktuální expozice ve dvou výstavních sálech karlovarské galerie obsahuje specifickou selekci děl se záměrem představit to podstatné z obou těchto předchozích výstav.

Osobnost Martina Salcmana není v odborných kruzích neznámá, ale poslední tři desetiletí po jeho smrti je vnímán především jako osvícený a tolerantní pedagog, který zásadním způsobem pomohl s výtvarnými začátky několika generacím umělců. Pod tradovanou učitelskou legendou však jeho nepříliš obsáhlé malířské dílo pomalu ztrácí pozici v českém moderním umění. Je proto chvályhodným počinem plzeňských kurátorů, že tvorbu tohoto polozapomenutého malíře v Západočeské galerii představili reprezentativním způsobem. Obšírný výstavní katalog se soupisem díla z pera Tomáše Brabce utřídil a zhodnotil Salcmanovy životní i umělecké etapy, text Jaroslava Vančáta analyzuje jeho nadčasové pedagogické metody a Zbyněk Sedláček definuje paradoxy vnímání obou rolí Martina Salcmana v českém poválečném vývoji a zároveň objasňuje umělecké směřování nejznámějších Salcmanových žáků. K témuž – tedy prezentovat pedagogický odkaz v různorodé tvorbě umělců inspirovaných svým profesorem – mířil i koncept ředitele Galerie města Plzně Václava Maliny při realizaci výstavy Salcmanovy školy.

Karlovarská expozice není pouhou reprízou výše zmíněných projektů. Programovým radikálním výběrem chce návštěvníkům přiblížit podstatu Salcmanovy neiluzívní malby ve zřetelné vývojové linii a ve všech základních námětech, z nichž dominuje krajinná tématika. Zastoupena je však i figurální tvorba (především víceletý cyklus Milosrdný samaritán) a výstavní soubor je doplněn o několik zátiší, především květinových. Levé výstavní křídlo galerie tak poskytuje kvalitní přehled umělcova vývoje – od dvacátých let minulého století, kdy jsou trochu neobvykle vystaveny i dva reversy obrazů, přes vrcholnou etapu třicátých a první poloviny čtyřicátých let minulého století. S poválečným nástupem na Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde byl M. Salcman v roce 1947 jmenován profesorem, však pozvolna jeho vlastní umělecká produkce (do té doby nikterak početná) ztrácí na intenzitě, patrně nejen v souvislosti s pracovním vytížením pedagoga. Tři kompozice zastupující období 50. let a jediná z následné dekády víceméně jen dokreslují pozdější umělcovu orientaci. Salcmanovy vlastní malířské postupy jsou konfrontovány v pravém výstavním křídle galerie s pracemi žáků, z nichž někteří byli jeho asistenty – lounští Kamil Linhart a Zdeněk Sýkora, spolu s plzeňským Jiřím Paterou. Tato část výstavy s podtitulem Salcmanova škola však není přehlídkou všech Salcmanových umělecky působících posluchačů. Jedná se o výběr patnácti jeho nejvýznamnějších následovníků, kteří učitelův vklad rozvíjeli osobitým způsobem. Mnohdy je originalita jejich vlastních projevů bez znalosti geneze těžko analogicky srovnatelná s původními Salcmanovými principy. K nejznámějším z nich určitě patří Karel Malich, Otakar Slavík, Vladislav Mirvald a Dalibor Chatrný, karlovarskou výtvarnou kulturu zastupují díla dvou malířů – Otmara Homolky a Karla Rettera.

Jan Samec