TZ: Martin Šárovec

Martin Šárovec: PRIVATE METAMORPHOSIS / Galerie Makráč / Praha / 29. 3. – 12. 4.  2010

Malířské cykly Martina Šárovce lze řadit do expresionistického proudu současné české malby. Jejich výpovědní hodnota o stavu dnešní společnosti je pokaždé podtržena odlehčeným malířským projevem balancujícím mezi fikcí, psychedelickou momentkou či kritikou mediální konzumní kultury. Martin Šárovec (narozen 1977) je již poměrně etablovaným malířem střední generace. Vystudoval DAMU v letech 1997-2002, obor scénografie a pak VŠUP v letech 2002-2004, ateliér užité malby u P. Nešlehy a S. Diviše.

Expresivní smršť, která je neodmyslitelně spjatá s tvorbou Martina Šárovce je v současné výstavě cyklu maleb Private Metamorphosis poznamenaná zkušeností třicátníka přemítající dosavadní život. Každý vnímavý třicátník prožívá při každodenní kontemplaci tlaky společnosti na maximální výkon, přičemž se snaží navenek působit sebejistě a vyrovnaně. Toto balancování na hraně nože způsobuje únavu, osamění, otupění a přecitlivělost. Odvrácené tváře dnešní generace třicátníků tzv. „samotářů“ se staly hlavní obsahovou náplní maleb Martina Šárovce. Ve vystaveném cyklu maleb Private metamorphosis byl inspiračním zdrojem pro autora také vtíravý klamný pocit déjá vu. Proces plynoucího času a fenomén paměti, která je často pro každého z nás jiná a většinou i odlišná od skutečně prožité události, z nás činí jedinečné bytosti s odlišným vnímáním výjimečných či každodenních událostí. Rozpoznání vůně či hudby může vyvolávat až surreálně podbarvené představy již zašlých událostí.

Martin Šárovec se pokusil skrze své vnímání úseků již minulých zážitků zachytit malířskou formou své blízké okolí, a to s nádechem neosurrealismu. Ani v tomto cyklu nevynechal v jeho tvorbě stále se opakující portrét, který je nyní začleněn do malby již pro autora klasických expresivně děsivých masek či grimas s dominující červenou barvou. Nově dochází k fragmentalizaci příběhů, malby zachycují až symbolicky klíčové útržky malířovi paměti. Někdy dochází k sémiotickému rozkladu a zdůraznění jednotlivých částí lidské tváře. V malířském cyklu se také objevují malby zvýrazněné kresebnou linkou, někdy zakomponované do koláží. Série maleb a koláží je dotvořena v instalaci, která slouží pro ucelené divákovo vnímání světa podle Martina Šárovce.

Chvilky opravdové upřímnosti, lidí bez společenským masek obnažených až na svou dřeň lidskosti, takto vnímá Martin Šárovec své blízké okolí a skrze instalaci maleb nám představuje subjektivní pohled na skutečnou společnost. Slovy Martina Šárovce „Nechme se tedy unášet subjektivními fantazmagoriemi, zachycenými na tak banálním podkladu, jako je dřevotřísková deska sektorového nábytku 80. let.“ Starý nábytek Šárovec dekonstruuje a pak na něj vytváří malbu svého vnitřního světa. Použitá postprodukční metoda tzv. kultury užití zpracovává již opotřebované kódů v kódy nové. Transformace staré překližky či dvířek skříně v malbu posouvá tvorbu Martina Šárovce od klasické malby k postkonceptuálním postupům užívaných v současném vizuálním umění. Důležitý je také Šárovcův retro přístup k materiálům v tomto případě užití nábytku z let dětství autora. Recyklace domácí relikvie – fetiše tzv. dvířek ze sektorového nábytku na expresivní malbu posouvá Šárovcovo dílo do neosurrealismu. Nechme se tedy plně vtáhnou do zběsilé jízdy emocí.

Lenka Sýkorová