Pritzkerova cena pro SANAA

Nejvýznamnější architektonické ocenění získala pro rok 2010 dvojice Kazuyo Sejima a Ryue Nishizawa, známější pod označením SANAA. Přehled jejich nejdůležitějších prací zde. Přinášíme překlad vyjádření poroty, ve které mj. zasedli Juhani Pallasmaa nebo Renzo Piano.

„Po více než 15 let architekti Kazuyo Sejima a Ryue Nishizawa pracují společně ve sdružení SANAA, kde je prakticky nemožné rozpoznat, kdo je zodpovědný za jaký aspekt konkrétního projektu. Každá stavba je skutečně dílem, které vychází ze spojení jejich myslí. Společně vytvořili velké zakázky jako je například O-Muzeum v Naganu a Muzeum současného umění pro 21. století v Kanazawě (obě v Japonsku), prosklený pavilon pro Toledo Muzeum (Ohio), De Kunstline divadlo a kulturní centrum (Almere, Nizozemsko), Nové muzeum současného umění (New York, NY), a nedávné Vzdělávací centrum Rolex (Lausanne, Švýcarsko).

Budovy od dvojice Sejima a Nishizawa se mohou klamně zdát jednoduché. Architekti vyznávají představu budovy jako bezešvého celku, kde fyzická přítomnost ustupuje a tvoří smyslové zázemí pro lidi, věci, činnosti a krajiny. Jako málokdo další zkoumají fenomenální vlastnosti kontinuálního prostoru, lehkosti, transparentnosti a materiálnosti k vytváření jemných syntéz. Architektura dvojice Sejima a Nishizawa je v přímém kontrastu s bombastickým a rétorickým. Místo toho se snaží najít základní vlastnosti architektury, což vede k velmi ceněné přímočarosti, ekonomice prostředků a sebekázni při práci.

Tato ekonomika prostředků ale není pouhou reduktivní činností v rukou architektů. Naopak je to intenzivní a důsledné zkoumání vycházející z tvrdé práce a železného odhodlání. Je to neustálý proces zdokonalování, kdy je každý klientův záměr plně prozkoumáván a různé možnosti návrhu jsou zkoumány na základě četných kreseb a modelů, aby byla ověřena každá alternativa. Myšlenky jsou zvažovány a opouštěny, znovuzvažovány a přepracovávány dokud nezůstanou pouze základní vlastnosti návrhu. Výsledkem je zručné spojení struktury a organizace, logického účelu a jemné krásy.

Vybroušené kompozice lehkosti a transparentnosti dvojice Sejima a Nishizawa mohou svádět k tomu, aby byly vnímány jako elitářské nebo povýšené. Jejich estetika je naopak začleňující. Jejich přístup je svěží, vždy nabízejí nové možnosti v rámci běžných omezení architektonického projektu s tím, jak se systematicky posouvá o další krok. Používají běžné, každodenní materiály a zároveň je uvádějí do souladu s možnostmi současné technologie; jejich chápání prostoru nereprodukuje konvenční modely. Často volí nehierarchizované prostory, nebo podle jejich vlastních slov „rovnocenné prostory,“ vytváří neokázalé, demokratické budovy věrni zadání a rozpočtu, který je k dispozici. Jedním z příkladů je projekt v Almere v Nizozemsku s mnoha jednoduchými učebnami a dílnami, z nichž každá má výsadu výhledu na moře. Jiným příkladem je Vzdělávací centrum Rolex v Lausanne, prostor určený studentům ve dne v noci. Sejima a Nishizawa původně navrhovali vícepatrovou budovu, ale v průběhu přezkoumávání se z toho stal jeden rozlehlý tekoucí prostor. Četné prostory budovy (knihovna, restaurace, výstavní prostory, kanceláře, atd.) nejsou rozlišeny stěnami, ale vlněním kontinuální podlahy, která stoupá a klesá, aby vyhovovala různým účelům použití. Navíc umožňuje průhledy skrze vnitřní „krajinu pro lidi.“

Vztah budovy k jejímu kontextu je nanejvýš důležitý pro dvojici Sejima a Nishizawa. Nazývají veřejné budovy „hory v krajině“, protože věří, že by nikdy neměly ztratit přirozené a smysluplné spojení se svým okolím. Nové muzeum v New Yorku se cítí jako doma v drsné oblasti Bowery. Jejich sklem-uzavřená muzea, jako prosklený pavilon Toledského Muzea umění v Ohiu, rozostřují hranice mezi vnitřkem a vnějškem, nabízí přímé a měnící se pohledy na okolí.

I když Sejima a Nishizawa dosud nepublikovali žádné teoretické pojednání, jsou přemýšlivými architekty, jejichž práce je založena na důsledném zkoumání a řízena silnými a jasně danými koncepty. Jmenování Kazuyo Sejimi ředitelkou Benátského bienále architektury pro rok 2010 tomu vzdává hold.

Za architekturu, která je zároveň citlivá a mocná, precizní a plynulá, geniální, ale ne zjevně nebo zjevně důmyslná; za tvoření budov, které dobře reagují na svůj kontext a činnosti v nich, vytváří pocit plnosti a nabízí množství zážitků; za jedinečný architektonický jazyk, který vychází ze vzájemné spolupráce, a který je unikátní a inspirativní; za jejich význačné dokončené stavby a příslib nových společných projektů, Kazuyo Sejima a Ryue Nishizawa získávají Pritzkerovu cenu za architekturu pro rok 2010.“

Další informace naleznete na domovské stránce Pritzkerovy ceny zde.

Reklamy

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s