TZ: Jan Vičar

Jan Vičar: Lino a lžíce / Galerie umění Karlovy Vary: Letohrádek Ostrov / 22. 4. – 1. 8. 2010

Grafik Jan Vičar, narozený 9.4.1967, studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1987 – 1993 v ateliéru krajinomalby Františka Hodonského a v ateliéru grafiky Jiřího Lindovského. Od ukončení studia získal četná stipendia a absolvoval mnohé rezidenční pobyty v grafických ateliérech Rakouska, Gruzie, Anglie, Polska, Maďarska, Německa, Spojených států a Irska. V letech 2000 a 2003 takto pobýval v Johannesburgu a Kapském Městě v Jihoafrické republice. Za experimentální tisky v oblasti linorytu a bibliofilská knižní vydání byl oceněn v Německu, Maďarsku a také na výstavách Grafika roku v Praze. Autor uspořádal na čtyřicet samostatných výstav a účastnil se mnoha společných výstav grafiky po celém světě i českém prostředí.

Už od roku 1977 se sbírky ostrovského letohrádku a výstavní program, pobočky Galerie umění Karlovy Vary, zaměřují na mapování grafického umění. V letošním roce „padla volba“ na Jana Vičara, patřícího mezi přední grafické tvůrce. V poslední době grafické řemeslo pro svou náročnost není příliš vyhledáváno mladými autory. A přesto jeho klasické metody, jak dokazuje připravená výstava, skýtají nepřebernou škálu nových experimentálních možností. Jan Vičar je objevuje neustále; umí však stejně dobře pracovat ve starobylých technikách mědirytu, leptu, litografie, dřevorytu a dřevořezu. Pro nejzajímavější nové a netradiční objevy si vybral linoryt, který vyrývá do „obyčejného lina“. Tyto základní linorytové matrice nejrůznějších velikosti, od několikacentimetrových až po více jak metrové, pak natírá tiskařskou barvou černou i různými barevnými odstíny a otiskuje na rozměrný papír (třeba i 4m délky) pomocí tlaku vyvolaného obyčejnou kuchyňskou lžící. Odtud výstava dostala název „Lino a lžíce“.

Na výstavě jsou ukázána díla od roku 1996 až do roku 2009 a díky tomu si lze velice dobře představit záběr Vičarovy tvorby. Určité milníky expozice tvoří právě díla linorytová, velkoformátová, počínaje Odpadními rourami (1996) vytvořenými v Londýně. Technicistní motivy střídají náměty biomorfní a přírodní (jako je tomu např. v zobrazení roje motýlů nebo kmene stromu, jeskyně, rostlinných prvků) a také figurální náměty, které je možné – jako v případě jezdců – vykládat temně pohádkově, ale také jako výjev biblický. Bezpochyby vrcholem výstavy bude „linorytový“ příběh malého chlapce podle povídky Raye Bradburyho Emisar či velká linorytová matrice Saluki, vztahující se k tématu psího hřbitova, kterým se Jan Vičar zabýval v roce 2009 a jemuž dokonce věnoval samostatnou výstavu v Galerii Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze ve stejném roce. Monumentální dřevořez „Psí hřbitov“ pak dominuje hale letohrádku. Mnohotvárnost výrazové škály děl Jana Vičara neulpívá jen na předmětových nebo abstrahujících prvcích; záleží na divákovi a jeho fantazii, které složce Vičarova díla dá přednost.

Jan Vičar je autorem putujícím doslova po celém světě. Každý pobyt v cizokrajném prostředí v něm vyvolal škálu prožitků a umožnil mu zachytit nerůznější příběhy vlastního života a především ze života svých často exotických souputníků. Toho rodu je rozměrný dřevořez „Viděl jsem muže v jeskyni na Ďáblově hoře“ (220 x 360 cm) z pobytu v Johannesburgu a další kresby a grafiky z Jihoafrické republiky, kam poprvé zavítal na rezidenční pobyt v roce 2000. Dřevěná podlaha ateliéru mu posloužila jako vhodná deska do níž vyryl výjev setkání s domorodým mužem v tajuplném prostředí. A byla to opět lžíce, kterou použil k vytvoření tak rozměrného otisku.

Setkání s dílem Jana Vičara přináší mnoho významových vrstev a poskytuje bezpočet zážitků, které může návštěvník výstavy objevovat i dešifrovat. K výstavě je vydán katalog a připravena tvůrčí dílna.

Božena Vachudová