TZ: Za všedností – Divadelní architektura ve střední Evropě

Za všedností – Divadelní architektura ve střední Evropě / Galerie NTK / Praha / 2. 5. – 6. 6. 2010

Výstava Za všedností nesleduje často jedinečnou stavební stránku nebo technologický park představených divadel; tvůrci v čele s kurátorem Igorem Kovačevičem se soustředili na příběh objektů spojený s identitou národa, dobou vzniku či uměleckým programem. „Divadlo bývá označováno jako pilíř národní kultury a jazyka. Zdá se, že ani architektura není vůči národním či nacionálním atributům imunní. Je to dobře, nebo špatně? I hledání této odpovědi je předmětem naší výstavy,“ říká Igor Kovačevič.

Premiérově je výstava Za všedností do konce dubna k vidění v Budapešti. Její druhou, pražskou zastávku bude provázet i pestrý doprovodný program. Součástí bude například exkurze do Drážďan s návštěvou mimo jiné Semperovy Opery, jež je považována za nejkrásnější operní divadlo na světě, nebo pásmo přednášek a diskusí Thinking the Space – současné divadelní umění a architektura. Příspěvek přednese kromě dalších architektů zvučných jmen také Oren Sagiv z Izraele nebo norský ateliér 3RW ARCHITECTS. Především studenti tuzemských fakult architektury by si neměli nechat ujít prezentaci vítězného projektu soutěže na nové divadlo ve slovinské Lublani – „Divadlo pro 21. století“. Podrobné informace jsou k dispozici na http://www.zavsednosti.cz.

Kurátoři výstavu rozčlenili na dvě základní osy: dle současného státního uspořádání a linii chronologickou. Expozice připomíná black box, tmavý prostor bez světel, se sedmi desítkami na první pohled unifikovaných objektů; co solitér, to jedna divadelní budova.

Každou zemi reprezentuje přibližně desítka divadelních budov či prostorů pro divadlo. Česká republika je zastoupena vedle pražského Národního divadla například Divadlem Alfred ve dvoře či v evropském kontextu unikátním bytovým divadlem Vlasty Chramostové. Po boku Theater an der Wien či Burgtheatreru nalezneme i moderní budovu hudebního divadla MUMUTH v Grazu, které bylo veřejnosti otevřeno teprve v loňském roce. Polsko je představeno například Krakovskou operou dokončenou v roce 2008 či historickou budovou Velkého divadla – Národní opery ve Varšavě.

Ze slovenské divadelní architektury mohou návštěvníci nejen porovnat novou i historickou budovou Slovenského národního divadla, ale seznámit se třeba s Šlechtickým divadélkem v Hlohovci. Mezi zástupci maďarské divadelní architektury návštěvníci výstavy Za všedností naleznou nové Národní divadlo v Budapešti či Maďarské divadlo v rumunské Kluži poukazující na míchání středoevropských kultur. Tartinijevo divadlo v Piranu či Slovinské národní divadlo v Trestu otevírají pak střední Evropu k mediteránním vlivům.

Reklamy