TZ: Zdeněk Sýkora

Zdeněk Sýkora: Barva a prostor / MUO: Muzeum moderního umění / Olomouc / 13. 5. – 12. 9. 2010

S dílem Zdeňka Sýkory – jednoho z nejrespektovanějších českých umělců současnosti – se mohou od 13. května seznámit návštěvníci Muzea moderního umění v Olomouci. Olomoucká přehlídka je druhým pokračováním rozsáhlého výstavního projektu při příležitosti Sýkorových devadesátin. Po velké retrospektivě v pražské Městské knihovně nabízí o něco úžeji zaměřený pohled na jeho dílo, a to prostřednictvím dvou nejzákladnějších pojmů výtvarného umění – barvy a prostoru. Vývoj jeho pojetí vztahu barvy a prostoru dokumentuje prostřednictvím více než čtyř desítek exponátů.

„Sýkorovy strukturální obrazy, oceňované ve světě již od šedesátých let především pro průkopnické zapojení počítače do přípravy uměleckého díla, se mnohokrát objevily na významných přehlídkách světového umění – například na Documenta 4 v Kasselu, opakovaně na Bienále konstruktivního umění v Norimberku nebo Nových tendencích v Záhřebu. Svými pozdějšími liniovými obrazy, založenými na principu náhodnosti, navázal na úspěch ´počítačových´ struktur a jeho obrazy se tak pyšní třeba pařížské Centre Pompidou, Muzeum moderního umění v Norimberku nebo Muzeum moderního umění ve Vídni,“ přiblížil autor koncepce olomoucké výstavy Pavel Kappel Sýkorovu osobnost a respekt, jemuž se těší ve světě. Připomněl rovněž, že Zdeněk Sýkora je nositelem významných ocenění a vyznamenání – rakouské ceny Herberta Boeckla a francouzského titulu rytíře Řádu umění a literatury.

České publikum má podle Kappela letos jedinečnou možnost seznámit se díky jubilejní řadě výstav se Sýkorovou tvorbou v mnoha nových souvislostech. Olomoucká přehlídka, která je po retrospektivě v Galerii hlavního města Prahy druhým pokračováním projektu, se zaměří především na Sýkorovo pojetí vztahu barvy a prostoru. „Tímto vztahem se zabývali umělci ve všech obdobích vývoje výtvarného umění. Každá doba vyvinula své specifické pojetí a výklad prostoru a jeho interpretaci výtvarnými prostředky. Zdeněk Sýkora se začal barvou a prostorem intenzivně zabývat již koncem padesátých let, kdy si díky příkladu Paula Cézanna a Henriho Matisse uvědomil, jak fungují některé zákonitosti vztahu těchto základních výtvarných prostředků. Vznikají první barevněplošné obrazy z cyklu Zahrady, ve kterých opustil původní iluzivní pojetí prostoru a začal pracovat s prostorovými kvalitami barvy v ploše,“ řekl Kappel.

Respektovaný umělec téma dále rozvíjel a cílevědomě je zkoumal i v tzv. strukturálních obrazech. „Postupným zjednodušováním přírodních tvarů dospěl začátkem šedesátých let až ke geometrickým kompozicím, na které navázal strukturálními obrazy. Vztahy mezi základními elementy struktury podřídil originálnímu výtvarnému systému, kombinatorické soustavě pravidel, která přesně definovala, jakým způsobem se na sebe napojují tvary a barvy těchto elementů. Při svém zkoumání zkoušel nejprve svůj nový stavebný princip v kontrastní poloze dvou barev, většinou černé a bílé, později jej rozvinul také v polychromních strukturách, na kterých si přímo ověřil, jak komplikovanému systému vztahů jsou barva a prostor podřízeny,“ vysvětlil autor koncepce olomoucké výstavy.

V pozdějších liniových obrazech přistoupil Sýkora k tématu barvy a prostoru s novou metodou. „V obrazech založených, narozdíl od struktur, na náhodnosti se jeho zájem zaměřil, řečeno jeho vlastními slovy, na bohatost vzájemných vztahů a vzájemného překrývání, opouštění prostoru, čili princip chaotického hnětení prostoru. Barva se stejně jako ostatní parametry linií stala součástí nového racionálního systému, který Zdeňku Sýkorovi pomohl uchopit tradiční téma odlišným způsobem. Náhodnost ve spojení se zvolenými pravidly mu umožnila znovu zviditelnit komplexní vlastnosti barvy a poodhalit tak další její tajemství,“ popisoval vývoj Sýkorovy tvorby Kappel.

„Ačkoli se jeho výtvarné systémy a metody práce v jednotlivých obdobích v mnohém liší, Sýkorův zájem je celých padesát let v zásadě totožný a jeho nová řešení tradičních výtvarných problémů velmi originální a osobitá, jak v malbě, tak v řadě objektů, které nebyly v rozsahu nabízeném touto výstavou doposud prezentovány,“ uzavřel autor koncepce s tím, že olomoucká výstava zahrnuje přes čtyřicet exponátů.

Výstavu v Muzeu moderního umění, která potrvá do 12. září, doplní bohatý doprovodný program. Kromě tradičních komentovaných prohlídek nebo programu pro školy muzeum nabídne přednášku matematika Jana Andrese a také koncert jazzového pianisty a skladatele Emila Viklického přímo v expozici.