Právě probíhající výstava v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem svým názvem sahá do období 70. let a přivádí na světlo dnes již téměř zapomenuté slovní spojení označující pravidelnou údržbu městského prostředí. Akci Zet jako specifický odkaz doby si vypůjčili studenti Kurátorských studií Fakulty umění a designu Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, kteří vlastní koncepcí výstavního projektu volně navázali na své starší kolegy a představili v prostorách bývalé Severočeské armaturky, dočasném sídle galerie, skupinovou výstavu současných českých umělců.
Volba samotného názvu jakoby dopředu slibovala zajímavou sondu do širokého společenského uspořádání a odhalovala konkrétní sociální problémy obyvatel ve vzniklých městských zástavbách. Pohled studentů na dobu normalizace však utkvěl v největší míře právě na symbolu masové výstavby a reflexi uniformních, standardizovaných obytných bloků, které zásadně proměnily tvář městské krajiny i podobu tehdejší společnosti. Prožité období dětství i dospívání dalo vzniknout neopakovatelným zážitkům, které vystupují na povrch v rámci představených uměleckých děl. Příběh bytu (2000-2001) Silvie Vondřejcové míří k otázce proměny struktury domova vlivem rozpadajících se rodinných vztahů. Sociální problémy jako by kopírovalo i tradiční uspořádání bytu, které přes zdánlivou podobnost představených tří modelů dostává změn v rozestavění nábytku v jednotlivých místnostech. Zvolená forma v podobě malých bílých krabiček potom nechává na divákovi, aby si na jejich místo dosadil jemu známý nábytek a dal vyniknout konkrétnímu příběhu.
Vedle autentické osobní vazby na důvěrně známá místa se na výstavě objevuje snaha o rekonstrukci vlastních vzpomínek s přesahem k obecně panujícím souvislostem života ve městech. Přitom nechybí ani specifický odkaz na dnes již legendární stavby nebo inspirující vzory či osobnosti avantgardy. Ivo Pelichovský uchopuje tématiku panelové výstavby prostřednictvím série kreseb gelovými propiskami. Precizní pracovní postup Panelstory (2009) se přitom dostává do kontrastu s technickým vyzněním, které zachycuje funkcionalistickou jednoduchost staveb jen pomocí jejich vlastních detailů v minimalistickém tónu. Projekce Richarda Loskota Za novou architekturu (2010) zase odráží klasický odkaz respektující přísnou geometrickou strukturu, zároveň však využívá samotného prostoru, kdy různě veliké čtverce ze zrcadel umístěné nepravidelně proti sobě na stěnách vytváří v závislosti na flashové animaci zajímavou hru světel a stínů.
Zdánlivě stejnou barevnost ale už zcela jiné vyznění má práce Pavly Gajdošíkové. Jen na základě výrazných podélných linií černé barvy získáváme představu o jednotlivých zákoutích jejího bytu. Navozenou atmosféru života v prostoru obklopeného věcmi podtrhuje Animace X Y Z (2009), která už svým názvem míří k otázce místa či polohy věcí jako na zavedených souřadnicích osy. Také projekt Sylvy Francové vychází z pozorování života nájemníků v panelových domech. Při pohledu na vlastní pokoje fotografického cyklu IN PANEL (2005-2006) vystupují vedle stále se opakujících prvků i jisté odlišnosti, které dohromady tvoří svébytný příběh jejich obyvatelů. Jednota bydlení (1999) je také tématem stejnojmenné práce Patricie Fexové, v níž staví důslednou unifikovanost vybavení i uspořádání pokojů vysokoškolské koleje na Jižním Městě do absurdní polohy. Model typického obytného bloku bytů ze 70. let připomíná svou prací také Tomáš Džadoň. Jeho Zkrocený panelák (2010) akcentuje prvky utopické představy socialistické éry s ohledem na současnou vyhaslost masově budovaných prefabrikovaných domů.
O vzájemné propojenosti místa s lidským životem vypovídá specifickým jazykem nástěnná instalace Františka Kowolowského – Heterotopie 04 (2007). Vzájemná konfrontace záběrů sídliště a hřbitova v duchu zrcadlového efektu vyplavuje na povrch živou existenci míst, které se člověk snaží ze všech sil popřít. Ve svém celkovém pojetí však dílo částečně vystupuje z koncepce výstavy, která odkaz k nedávné historii budování podává v poněkud odlehčenějším rázu.
Důkazem toho jsou práce nejmladších autorů na výstavě, které dokládají současnou proměnu pohledu na uvedenou problematiku. Přenesení části bytového Jádra (2008) v podání Terezy Honsové rozehrává s diváky zajímavý dialog, na jehož konci je člověk odměněn i charakteristickým zvukem z panelákových stupaček. Neméně úsměvnou parodii na formu typického bydlení nabízí velkoformátová instalace Martiny Calajové, která vznikla přímo v prostorách galerie. Sousedka (2010) vybízí samotné diváky výstavy ke vstupu do vybudovaných prostor z lepenky, kde se na malých obrazovkách (podobně jak tomu bývá ve skutečnosti při výhledu z okna bytu na sídlišti) potkává podoba vystavěných panelových domů s vlastním tvarem krabic. V těsném sousedství umístěná připomínka dočasné instalace Panelák na Jižním Městě (2008) od Davida Böhma a Jiřího Franty jen podtrhuje zdařilost interpretace mladé autorky a zároveň vysvětluje i volbu jejího názvu.
Konfrontace umělecké generace 70. let spolu s jejich mladšími kolegy přináší rozličné pohledy na fádní šeď panelových bloků, která zdánlivě nemůže přinášet nic nového. Originální uchopení problematiky neodmyslitelně odráží intenzitu prožitých zkušeností a silný vztah k době vlastního dětství. Jen je možná škoda, že se na výstavě nedostalo většímu prostoru vzájemným lidským vztahům. Akce Zet ve svém původním smyslu slova nezahrnovala jen kultivaci přilehlého okolí, ale nesla s sebou i silné sociální aspekty doby, které v podobě dnes již neudržovaných parků, dětských hřišť či alejí listnatých stromů vydávají autentické svědectví nejen o životě mezi panelovými zdmi.
Olga Staníková
____________________________________
Akce Zet / Galerie Emila Filly / Ústí nad Labem / 6. 5. – 28. 5. 2010
vystavující umělci: Vasil Artamonov, Zbyněk Baladrán, Daniela Baráčková, David Böhm, Josef Bolf, Martina Calajová, Filip Černý, Tomáš Džadoň, Patricie Fexová, Sylva Francová, Jiří Franta, Pavla Gajdošíková, Daniel Hanzlík, Terezie Honsová, Pavel Hošek, Ludmila Kadlecová, Martin Kochan, František Kowolowski, Ondřej Langr, Richard Loskot, Ivo Pelichovský, Jan Šrámek, Jiří Trajer, Silvie Vondřejcová
artalkweb.wordpress.com 