TZ: Bastropolis

Bastropolis / Galerie 5. patro / Praha / 26. 5. – 26. 6. 2010

Výstava s názvem „Bastropolis“ představuje tvorbu švýcarské umělecké dvojice M.S. Bastiana a Isabelle L., která je doplněna o práce Jakuba Matušky (a.k.a. Maskera) a Martina Gerboce. Vzniká tak unikátní dialog několika výrazných osobností, jejichž společným východiskem byl underground, které se však vydaly rozličnými cestami svých charakteristických stylů.

Švýcarské duo M. S. Bastian (1963) a Isabelle L. (1967) patří mezi nejvýznamnější zástupce mezinárodní avantgardní komiksové scény. Jejich tvorba inspirovaná obdivem k dílům pop-artových umělců (především Roye Lichtensteina) i samotnými komiksovými ikonami (Mickey Mouse, Crazy Kat aj.) se pohybuje na hranici dvou světů, mezi tzv. seriozním uměním a undergroundem, přičemž usiluje o uznání obou. Neboť podle dvojice by měly mít komiks i umění stejnou váhu, což se ani dnes nebere jako samozřejmé.

Bastian o umění a komiksu:

„Jsem absolutní fan Roye Lichtensteina, ale nevidím mezi námi nic společného. Jsou to dva světy, zda se zabýváte komiksem ryze konceptuálně, aniž byste ho sám produkoval, ale vystavujete výsledky tohoto střetnutí, nebo zdali žijete opravdu ve světě triviality, kreslíte skutečný komiks a pronikáte odtud do oblasti umění. Ti jedni ho citují, ti druzí v něm žijí. Dělá mi potíž pochopit, proč se v muzeích a galeriích oceňuje jen konceptuální výklad komiksu a ne komiks samotný.“

Umělecká dvojice pracuje s deformací klasických komiksových figur, recykluje své oblíbené motivy a mixuje je v nové kompozice. Bastropolis se tak stává psychedelickou změtí kreslených komiksových postaviček, které jsou triviální a groteskní, ale přesto (nebo právě proto) mají ambici reflektovat absurdity a rozpory moderní společnosti.

Bastian o umění a trivialitě:

„Myslím, že je pro umění nutné mít kořeny vždy i ve světě triviality, aby vůbec bylo schopné reflektovat svou dobu. Přitom je nutno všímat si, jak rychle se mění piktogramy triviality, během pár měsíců může všechno být jinak a proto je nezbytné, tkvít uvnitř. Umění vždy reflektuje svou dobu, a aby to bylo možné, musíme pracovat s věcmi, které nás obklopují.“

Jakub Matuška a.k.a. Masker (1981) je absolventem ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské AVU. Zabývá se malbou, kresbou, fotografií a videoartem. Mezi jeho aktivity patří také tvorba ručně potištěných dámských oděvů a doplňků. V oblasti street artu začal Matuška působit pod přezdívkou Masker. Jeho styl je charakteristický svým sklonem ke zjednodušování, vtipu, jemné ironii nebo cynismu. Na rozdíl od většiny street-artistů zobrazuje ve svém díle i figury a různé charaktery a snaží se tak nezapadnout do klišé a stereotypu, příznačných pro žánr graffity.

Martin Gerboc (1971) vystudoval Vysokou školu výtvarných umění v Bratislavě. Martin Gerboc je autorem všestranným. Malba zůstává jedním z výstupů, které si zvolil pro svou aktivní intelektuální činnost. Gerboc se zdá být možná mnohem více jakýmsi aktivistou využívajícím malířských prostředků k ideové propagaci, nežli milovníkem vytříbeného vkusu či referentem na fóru tvůrčího výzkumu a objevování. O postupech ideové proklamace hovoří četná hesla a nápisy v kontextu obrazové plochy, které bez strukturování na důležitá a podružná, agresivně napadají diváka a rozptylují jeho pozornost od první chvíle, kdy jeho zraky spočinuly na díle. Není tu žádný prostor pro zvědavost a tajemství. Vše je odhalováno ihned a s brutalitou srovnatelnou s aktem násilí. Některé „dveře“ otevřené rychle nebo brzy se později jen těžko zavírají. Proudí jimi tam a zpět rozvratný chaos zpochybňující cokoli, co jedinec učiní či vytvoří, aby se posunul z místa. Aby opustil pozici pouhého diváka. Gerboc analyzuje prostředky „šíření zla“ – tma, urážky, násilí, symbolika (tetování), ošklivost a jejich kumulací je v jejich vlivu „rozměňuje“, oslabuje a obrací samy proti sobě do sebezničujícího zacyklení. Cílem zůstává, doufejme, víra v překonání Zla. Otázkou je, kde přesně identifikovat pozici autora tohoto na první pohled hrůzného divadla. Možná, jako pluralitní konstituční ego, na jevišti, v hledišti i v režijní buňce zároveň.

Galerie 5. patro a Petr Vaňous (Martin Gerboc)