Andrea Bianconi: You Always Go Down Alone / Vernon Projekt / Praha /27. 5. – 15. 7. 2010
Projekt Andrea Bianconiho ‘You Always Go Down Alone’ vytvořený pro Vernon Projekt v sobě pojí jak instalaci, tak performanci stejného názvu. Bianconi se ve své práci neúnavně věnnuje analýze vztahu mezi jedinečností ega a mnohostí identit. Tato analýza, která se zrodila z jeho autobiografie, se vyvinula až ke spekulativním úvahám o lidském bytí v jeho individuální a sociální podobě.
Ve své instalaci ‘You Always Go Down Alone‘ jsou různé předměty upevněny na 100 kusů provazů, vlněných nití, drátů a tvoří tak déšť sestupující od stropu prostoru. Padající předměty získávají specifické kouzlo. Nesou vzpomínky na osobní zážitky, které se odehrávají někde mezi materialitou a spiritualitou. Tyto pršící ‚předměty / přívěsky‘ zpředmětňují reprezentaci složenou z jednotek, které jsou obě izolované a vzájemně propojené. Každý proud je velmi blízko k tomu druhému, což vede k jakémusi zvláštnímu setkání mezi různými realitami.
‚You Always Go Down Alone‘ je dichotomií veřejného-samostatného a soukromé-samostatného. Je to sen – jako cesta, která stírá hranice mezi vědomím a podvědomím a mezi časem a prostorem. Lidské bytosti na cestě – směrem vzhůru nebo dolů?
Andrea Bianconi (1974, Arzignano, Italy), žije a pracuje v Brooklynu, NY a jeho performance ´You Always Go Done Alone´Andrea Bianconi není českému publiku neznámý. V rámci festivalu TINA B. 2009 prezentoval v Praze svou site-specific instalaci “A Charmed Life”, kterou doprovodil performancí “Sound of a Charmed life”. To je také pro Bianconiho typické. Dílo z matérie rozšiřuje svou přítomností o jakýsi doslov. Stejně tak tomu bude i tentokrát. V rámci vernisáže výstavy ‘You Always Go Down Alone’. předvede umělec performanci stejného názvu.
V této krátké show – budou různá těla – objekty vržena do vzduchu jako déšť, který však vychází ze země. Padající těla (vyrobená modrou lepicí páskou, každé svým způsobem unikátní, ale stejného výrazu obličeje – obličeje umělce) jsou myšlenkou o podmínkách lidského bytí a komentářem k podmínkám sociálním. Člověk je zde líčen jako svazek konfliktních tenzí a napětí, s důrazem na pocit neovladatelné interakce, a proto samoty.