Zážitek v Sovových mlýnech aneb výstava reprodukcí Františka Kupky v Muzeu Kampa v Praze

Chystáte se navštívit výjimečnou sbírku Františka Kupky v Muzeu Kampa? Připravte se na neobyčejný zážitek, ale originály nečekejte.

Webové stránky Muzea Kampa/Nadace Jana a Medy Mládkové lákají návštěvníky v precizně provedeném a důkladném průvodci po muzeu a jeho sbírkách a programech. Hlavním lákadlem je v současné době především expozice děl Františka Kupky a Otto Gutfreunda, neboť ostatní část expozic je dočasně uzavřena kvůli výstavbě nové klimatizace v některých prostorách Sovových mlýnů. Jak je uvedeno na stránkách muzea: „Kolekce děl Františka Kupky tvoří jeden ze základních pilířů sbírky Jana a Medy Mládkových. Má dnes již nevyčíslitelnou cenu. Obsahuje 215 studií, kreseb a obrazů a patří k nejucelenějším svého druhu na světě.“ Je tedy na co se těšit. Vynikající sbírka Kupkových děl sahající od raných studií a obrazů z devadesátých let 19. století přes expresivní figurální období po vrcholnou abstraktní fázi, zahrnuje několik klíčových děl Kupkovy tvorby, velké množství akvarelů a pastelů a řadu přípravných kreseb k obrazům. Také důstojné a dokonale rekonstruované prostory Sovových mlýnů slibují jedinečný zážitek.

Prezentace samotné expozice podporuje očekávání, se kterým dovnitř vstupujeme, představuje totiž exkluzivní balíček skvostů, který je řazen ve dvou podlažích podle jednotlivých tvůrčích období do potemnělých pokojíčků vzbuzujících intimní a vznešenou atmosféru. Ocitáme se v chrámu umění, který nás vybízí k tiché a soustředěné kontemplaci nad jedinečnými uměleckými díly. Nerušené soustředění a obdivné pozorování však brzy utrpí šok. Řada vystavených akvarelů, pastelů a kreseb jsou pouhými reprodukcemi! A nejde přitom o nějaký marginální počet, naopak, pouze zhruba 20% děl jsou skutečně originály. Šokující je přitom především zjištění, že velmi kvalitní reprodukce otištěné na kartonu, jsou zapaspartovány, zarámovány, zaskleny a včleněny mezi originály záměrně takovým způsobem, aby tato skutečnost zůstala utajena. Jen velmi pozorný návštěvník tuto záměnu odhalí vlastním pozorováním, neboť z popisků vystavených děl ani z webových stránek muzea tuto informaci nezíská. Jediným upozorněním na tuto zásadní skutečnost je text na papíře formátu A5, který je umístěn u pokladny muzea ve výšce zhruba jednoho metru nad zemí. Zde je opravdu uvedeno, že některé z vystavených Kupkových akvarelů a pastelů jsou z důvodu ochrany proti slunečnímu záření nahrazeny kvalitními reprodukcemi. Tato zpráva je však pro běžně vysokého návštěvníka neviditelná a není na ni upozorněn ani při koupi vstupenky (cena vstupenky je 150 Kč, zlevněná 75 Kč).

Je samozřejmě nezpochybnitelné, že práce na papíře jsou mimořádně citlivé na denní světlo a není možné je dlouhodobě vystavovat a nepochybuji, že v tomto případě jde také o obavu z krádeže těchto mimořádně významných děl, ovšem zvolená výstavní strategie potěmkinovské vesnice je zcela jistě chybná. Místo klamné instalace, která zdůrazňuje rozsah a množství a poukazuje především na prestiž sbírky samotné, by jistě bylo vhodnější vystavovat menší a proměnlivé cykly s opravdu originálními díly.

Státní instituce, kterou Muzeum Kampa je, a která by měla být odbornou a morální autoritou v oblasti kultury, vybírá v tomto případě od návštěvníků peníze za expozici, kde se reprodukce tváří jako originály, aniž by to bylo jednoznačně zřejmé a současně dává najevo, že mezi originály a reprodukcemi nečiní rozdíl, což je opravdu tristní zjištění. Není zde jistě potřeba upozorňovat na kvalitativní rozdíl mezi originálem a reprodukcí, i když zmíněná strategie vyvolává provokativní otázky typu – jakou roli dnes hraje originál a zda jej návštěvník skutečně očekává?

Marika Svobodová