TZ: Volný

Volný / Galerie XXL / Louny / 25. 6. – 17. 9. 2010

Co by se stalo, kdyby na VŠUP přestala existovat katedra volného umění?

Úloha a pozice takzvaného „volného“ umění je hledána po celou dobu existence tohoto termínu. Samozřejmě, že jedním z důvodů obtížnosti onoho hledání je i výraz sám. Adekvátní anglický výraz pro termín „volné umění“ je „fineart“ (krásné umění), ten však paradoxně ilustruje význam a náplň dané kulturní kategorie ještě mnohem méně. Jakkoliv problematický název by ovšem neměl ovlivnit její obsah.

Výstavní projekt Lucie Šmardové, se pokouší k výše zmíněné polemice přispět s nabídkou ověření volno/fineartové funkce v prostředí, které je společensky vnímáno jako líheň těch, kteří v budoucnu budou formovat obecné estetické postoje populace. Úloha Vysoké školy Uměleckoprůmyslové v Praze totiž spočívá ve „…vychovávání designérů v tom nejširším slova smyslu“. Ke zmíněnému formování dochází ve chvílích, kdy jedinec v roli spotřebitele přichází do styku s produktem, který je vedle užitné hodnoty vždy spojen s formálně estetickou zprávou, která se pak stává součástí jeho životního prostoru. Estetická kvalita práce se samozřejmě spojuje s funkční stranou věci, nicméně je to právě estetické, co má více šancí posunout význam produktu mimo jeho standardně utilitární význam. Úroveň designéra závisí na jeho schopnostech tvůrčím způsobem experimentovat a právě experiment v jeho nejsvobodnější (protože nepodmíněné zakázkou) podobě je podstatou volného umění. Role ateliérů katedry volného umění je předvádět právě takový druh experimentu, přičemž fine-krása se může stát druhotným produktem uvedeného snažení, stejně jako jeho svobodně vybraným cílem.

Autorka projektu vybrala z každého ateliéru několik studentů a postavila je do surrealné situace, ve které katedra volného umění společně s jejich ateliéry přestala existovat. Každý ze studentů si pro svoje díla následně mohl vybrat některou ze zbývajících kateder (jedná se o Architekturu, Design, Užité umění, Grafiku a Dějiny umění). V dílech volného umění jsou tak hledány společné prvky, myšlenkové či pracovní postupy vlastní ostatním oborům.

Na závěr je třeba zdůraznit, že výstava samotná, stejně jako tvorba vystavujících umělců není pouze ilustrací svrchu zmíněných konstrukcí a idejí kurátorky a bylo by chybou vnímat i vystavené umělce, jako pouhé zástupné příklady studentské produkce na Katedře volného umění Vysoké školy uměleckoprůmyslové. Vysoká úroveň prací prezentovaných autorů sama o sobě činí z projektu Volné/fine významný výstavní počin a dokládá i široký záběr typů výstavních výstupů spojených s GALERIÍ XXL. Vnímavému divákovi se tak otevírá prostor k novému vnímání souvislostí, z nichž pochopitelně vyvstávají i nové otázky. A správně se zeptat je často důležitější, než správně odpovědět.

Milan Salák