TZ: Karel Matouš Zavadil

Karel Matouš Zavadil: Valčík na krásném mrtvém Dunaji / Altán Klamovka / Praha /31. 8. – 26. 9. 2010

V tomto roce se můžeme setkat v galerii Altán Klamovka již se třetí výstavou, která je vytvořena přímo pro prostor galerie. Na jaře proměnili mladí post-konceptuální umělci Tomáš Moravec a Matěj Al-Ali Altán Klamovka ve výdejní automat, který byl umístěn v místě vchodových dveří a vydával nepředvídatelný druh občerstvení během happeningů za účasti autorů. Tento site-specific projekt „Náhodný klam“ byl pak vystřídán instalaci Směr víc, vůně vůně od Matyáše Chocholy, který v současnosti studuje v malířském ateliéru Vladimíra Skrepla na pražské AVU. Matyáš Chochola předvedl svůj neopakovatelný cit pro komplikované výklady výtvarných objektů, které v v rámci této instalace parafrázovali díla Jána Mančušky či Gustava Courberta a zároveň vytvářeli s propojením mýtů o Orfeovi, Ofélii a Narcisovi nové možnosti výkladu v podobě instalace novotvaru v Altánu Klamovka.

Současný vystavený site-specifik projekt vytvořil pro prostor galerie Karel Matouš Zavadil, absolvent VŠUP v Praze (1997-2003), ateliér Konceptuální a intermediální tvorby Adély Matasové. Prostorová instalace kombinuje medium objektu s malbami na skle. Karel Matouš Zavadil je vizuálním umělcem s konceptuálním vzděláním, jež rád tvoří prostřednictvím performance, happeningu, instalace, malby či objektu. Jeho mnohdy osobitý umělecký projev balancuje na hranici snu a reality, života a smrti, přítomnosti a minulosti. Je tomu tak i v současné výstavě „Valčík na krásném mrtvém Dunaji“. Altán autora inspiroval atmosférou sakrální stavby. Do instalace promítl silnou osobní výpověď z rodinné historie vzhledem ke skutečnosti, že v nedaleké vile na Klamovce žil za první republiky jeho pradědeček Ing. František Xaver Novák, činný jak český legionář, prvorepublikový starosta Smíchova a aktivní odpůrce Rakousko-Uherské monarchie. Instalace tak evokuje nejen osobní historii autora, ale poukazuje na národní identitu s připomenutím současné reality sjednocené Evropy v kontextu historie 20. století.

Výstavě dominuje ústřední objekt Baum ve formě věže z bílých klacíků se zrcadlem, který symbolizuje neukončený lidský vývoj. Může také připomínat primitivní šamanské stavby, které propojují zemi a nebe. Tento horizontální princip můžeme také vnímat jako propojení země a nebe ve vztahu k člověku, jeho historii a neustálému lidskému vývoji. Instalace je doplněna o staré rámy neobvykle rámující skla s figurami provedenými černou obrysovou linkou, jejichž inspiračním zdrojem byly fragmenty z dobových fotografií. Výsledný dojem je však vytvořen iluzí, která je závislá na odrazu světla a vytvořená stínem obrysové linie vedené přes sklo na stěny galerie. Opět se zde setkáváme s prvkem pomíjivé lidské existence s poukázáním na otisky generací tvořící osobní i národní historii. Nejblíže se s autorovým pradědečkem můžeme setkat v nice, která pro účely této instalace zůstává zakrytá závěsem, a kde je umístěná konkrétní fotografie pradědečka z roku 1916 a objekt odlité ruky. Na konci výstavy proběhne za účasti autora výtvarný workshop, který lze vnímat jako happening. Karel Matouš Zavadil je představitelem střední generace post-konceptuálních umělců, jehož tvorba citlivě reaguje na současné dění a poukazuje na fenomén lidství a identity.

Lenka Sýkorová

Advertisements