TZ: Michal Škoda

Michal Škoda / Fotograf Studio / Praha / 1. 9. – 1. 10. 2010

Vystavený cyklus A4 koláží Michala Škody nevisí v galerii Fotograf Studio jen náhodně. Galerie se programově zajímá o různé přístupy a zacházení s fotografickým médiem. Michal Škoda systematicky rozvíjí postminimalistický program jak na poli praktickém – ve svých kresbách, obrazech a objektech – tak teoretickém jako ředitel a kurátor Domu umění v Českých Budějovicích. V poslední době ho nejvíce zajímá právě oblast autorské knihy, kam lze bez rozpaků vystavený soubor žánrově zařadit. Časový charakter práce, který odkazuje až k deníkové formě záznamů, na mnoha místech vyslovený vztah k hudbě a vyvstávající zvukové asociace daly vzniknout také názvu výstavy – Records. Celá tvorba Michala Škody je odvozena z pozorování věcí a jevů a jejich posunu do nové autorské konstrukce. Deník a koláž jsou útvary, které tradičně vystupují společně jako memoárové médium. Michal Škoda jim ale dává definitivnější podobu, která zachovává onu funkci, avšak osvobozuje tento způsob záznamu od vypjatého individualismu a upomínkové povahy. Autor takto převádí proces vlastního myšlení do abstrahovaného systému individuálního jazyka, jenž je díky intuitivnímu založení obecně přístupný a funguje na podkladě společných podvědomých vzorců. Fotografováním si pak autor osvojuje vnější prostor pro vnitřní potřeby. Fotografie je pro něj podstatná pro zachycení nalezeného motivu a ustavení kompozice. Posléze slouží jako materiál, který má ale podobnou hierarchickou pozici jako ostatní použité materiály, s tím rozdílem, že se často stává oním výchozím motivačním zdrojem, který autor dále svobodně rozvíjí do svébytné geometrické či jiné významové konstelace. Frekventovaným námětem je také typografie, která připomíná konstruktivistická východiska Škodovy tvorby, lettrismus a Teigeho konstruktivistickou poezii (častým motivem jsou základní předměty domácího prostoru – židle, okno, stůl) či vizuální básně Vladimíra Burdy a jiných. Minimalistický výraz ostatních Škodových prací zde není tolik rigorózní a vychází vstříc i nahodilejším kombinacím. Vztah mezi plochou a písmem, literaturou v prostoru, architekturou, grafikou a významovým znakem, geometrií a hmotou koláže je stejnou mírou hrou emocionální jako racionální. Napětí mezi těmito póly určuje různé obsahy a nálady záznamů. Někdy navodí pocit formálního či rituálního cvičení, vzápětí výrazného existenciálního prožitku nebo fenomenologické dannosti, jindy volné asociace nebo dokonce vtipu či naopak uzavřenosti. Fotka se v tomto procesu stává zároveň nositelem záznamu i recyklátem, tak jako různé další materiály – výstřižky, pozvánky, obálky, samolepky, mapky ad. Jejich obsahy jsou dále tematizovány pomocí kresby a lepících pásek a kolážování. I text je recyklován, vyjma některých typografických znaků a písmen (často písmeno A, možná coby počátek) a propisotových a šablonových nápisů, z nichž některé připomínají spojitost s hudbou. Spojením koláže a kresby na univerzálním formátu A4 si Michal Škoda vytvořil svobodný útvar pro úvahy nad prostorem, kulturním prostředím, systémovými vzorci civilizačních zásahů, často architektonického charakteru. Architektonické grafikony zasazené do plošné A-čtyřkové hry vycházejí z již plošné transformace půdorysů, urbanistických celků, motivů fasád s důrazem na rytmus a tvary okenních otvorů ve hmotě stavby. Propojení prostoru s časovými indikátory se zobrazuje graficky rytmizací plochy a textuálně skrze často anglické pojmy a hesla jako: „At this time on this place“, „WHEN IS A TIME WHERE IS A PLACE“ atp. Časosběrný charakter udává již použitý a shromážděný materiál, který autor podle nálady zapojuje do hry. Zachycená jednota a rozbíhavost času a prostoru jsou skeletem pro napovězené životní zážitky, někdy osudy. Do jaké míry máme co do činění s osobními záznamy nechávám na individuální interpretaci. Architektonické a geometrické konstrukce jsou jednou závažné a jindy vznikají skoro mimoděk, jako když se čmárá do deníku při telefonním hovoru. Podobu práce do jisté míry zobrazují listy samotné, ale ne zcela, protože až soubor, určité kvantum listů ve vzájemné souvztažnosti vytváří definitivnější zprávu o autorově uvažování. Některé listy fungují v dvojstránkovém kontextu nebo jich na sebe navazuje více. Tento druh umění, který lehce odstupuje od ikony artefaktu, podporuje čtecí hodnoty výtvarného díla a jako kniha dovoluje více odhalit svět tvůrce, jeho laboratoř a dává tak divákovi otevřenější možnost pochopit autorské motivace a následná sdělení. Vzhledem k intimnosti prostoru galerie Fotograf jsme byli nuceni porušit časovou logiku záznamů a provést výběr určitých listů z období let 2008 a 2009.

Edith Jeřábková

Reklamy