Nepožehnaný Moulin Rouge

V Brněnském Deníku se 19. 10. objevil článek „Dívku zadržela policie za nápis na chodníku“ (zde). Text informuje o tom, že ochranka nočního klubu Moulin Rouge přivolala policii na dívku, která cosi napsala na chodník před klubem. Policie dívku následně na několik hodin zatkla a nyní ji při nejhorším scénáři hrozí až rok vězení.  Zvídavý čtenář se sice z podnadpisu dozví, že zadržení má něco společného s akcí studentek umění, informace o tom, že autorkou byla absolventka FaVU VUT Denisa Belzová, a že celá akce byla součástí happeningu Legalizace modlitby, se však z článku vytratila.

O co tedy šlo? Oním tak problematickým nápisem bylo židovské požehnání, které zní:  „Požehnaný jsi Ty, Hospodine, jenž učinil jsi zázrak na tomto místě.“ Autorka nápisu, která do brněnského veřejného prostoru pravidelně vstupuje se svými performancemi, jej podle svých slov použila v kontextu a kontrastu s veřejným domem, aby vyvolala zamyšlení kolemjdoucích, zákazníků veřejného domu či samotných prostitutek. „Z mé strany je moje umělecké gesto přijetím. Zároveň ponechávám na každém jednotlivém chodci ochotném povšimnout si a přečíst nápis, aby samotná věta působila na jeho myšlení a vyvolala myšlenky a reakce jemu vlastní. Nápis je určen pro meditaci, nikoliv pro agitaci.“ vysvětluje Denisa Belzová svůj čin.

Kolemjdoucí, včetně několika samotných pracovnic podniku umělkyni sdělilo, že je text potěšil, a že by jej chtěli na chodníku ponechat. Očividně potěšena však nebyla ochranka klubu, která přivolala policii. Ta neřešila obsah nápisu, ale pouze jeho materiální stránku, kterou vyhodnotila jako poškozování cizího majetku. Podle očitých svědků události se po příjezdu policie sešel na místě nemalý počet lidí a došlo k živé diskusi a interakci, do níž se zapojila i policie a ochranka. Belzová byla následně zatčena, a to i přestože zatýkající příslušníci si s celým případem nevěděli rady a museli proto přivolat na pomoc další auto. Následně strávila noc a dopoledne ve vězení, kde její přítomnost zaměstnala čtyři bachaře a dva vyšetřovatele.

Svůj pobyt na cele vnímá umělkyně jako součást happeningu, který může mít různé vyústění. Od soudu až po legalizaci stejného nápisu na stejném místě. Nápis byl po zadržení umělkyně jejími kolegyněmi odstraněn, Denisa Belzová však hodlá usilovat o jeho legální navrácení.

5 thoughts on “Nepožehnaný Moulin Rouge

  1. odvolávat se na uměleckou formu je zpětně trochu slabé, pokud to nikdo nepozná. mít tak šablonu a kaligrafičtější, formálně nediskutovatelné písmo, je to jiná… ale takhle další pokus o letmý koncept.

  2. Chceme-li rozpoznat hlubší smysl jakéhokoliv uměleckého díla, nelze se omezit pouze na jeho formální stránku, ale daleko častěji musíme brát zřetel i na otázky historické, politické a sociální s ním spojené. (Ilja Kocian, časop.Fotograf)

  3. Myslím, že aanonym si zaslouží nebýt hned na prní dobu zprdnut za formalismus. Já mu dal šanci na druhou a hle…, napadlo mne pochopení a přispěchal i dojem, že má pravdu. Souhlasím totiž s tím, že dobrý koncept – a tento od sl. Belzové dobrým nápadem byl – ještě nemusí vždy a nutně být i dobrým uměleckým dílem ve chvíli, kdy cítímě, že je škoda, že si dotyčná se zpracováním nápadu do jeho třaskací podoby nedala ke škodě věci dost práce, aby to byl ohňostroj par excellence. Nejhorší je ten pocit zmaru (a to tom myslím aanonym píše), kdy byla jistou nedotažeností zmařena jak dobrá invence, tak příležitost i potence. Kritériem pro takový odsudek však není nějaká teoretická poučka, ale vnitřní pocit, který buď každý sám za sebe má, anebo nemá z toho, co sl. Belzová vytvořila. Já za mne cítím zmar asi podobný tomu, když nechtěně vypíchnete kočce oko. Bude žít dál a stále bude mít své smrtelné zbraně, ovšem už to nikdy nebude ten nebezpečnej vrahoun, jehož drápům neunikne ani myš v okruhu 500m. Stále je tu, lecos ještě uloví, ale to třeskuté nějak podpovrchem vyvanulu – puf… a je to pryč… Už se to kouzlo nikdy nevrátí.

  4. s druhým komentářem souhlasím. Dobrý citát a myšlenka potřebují i správné zbraně. Jinak to zůstane u toho, že nikdo nerozliší, jestli to sprejovalo děcko z ulice nebo umělec. Když už je slečna v doktorantském studiu, musí o to víc nasadit…

  5. myšlenka i forma jsou +- v poměru 50 na 50. Kdyby se tomuto poměru autorka přiblížila, vyhnula by se oplétačkám se zákonem a lépe zprostředkovala úmysl. V tu chvíli by totiž mohla mluvit o site-specific, klidně s podpisem a nemusela svůj vzkaz veřejnosti smazat a sama zničit. Tímto se díla zřekla. Když už Marcel Duchamp podepsal pisoár a přivlastnil si ho, proč by nemohla ona???

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s