Aktuální číslo týdeníku Reflex (2010/43) přináší zajímavý rozhovor s ředitelem vídeňské Albertiny. Klaus Albrecht Schröder v něm mimo jiné hovoří o jarním konkurzu na nového ředitele Národní galerie, kde byl jedním z porotců. „Milan Knížák je velká osobnost, bez níž by Národní galerie nezískala mezinárodní image, jakou má,“ osvědčuje svůj diplomatický talent Schröder. O kus dál nicméně polemizuje s Knížákovou snahou získávat pro NG co nejvíce budov: „Rozumím tomu, že máte mnoho prázdných paláců a starých budov a že je Milan chtěl využít, ale tímhle jen rozmělňuje energii.“
Klaus Albrecht Schröder miluje celebrity... (spolu s falešnou Beyonce)
Z novinářského hlediska mám k rozhovoru, který vedl Marek Gregor, dvě připomínky. 1) Albertina rozhodně není „jednou z největších a nejdůležitějších galerií světa“. Sám Schröder ji ostatně charakterizuje jako „jedno z největších malých muzeí“. 2) Batlinerova sbírka je všechno jiné, jen ne unikátní. Je v ní pár zajímavých děl, ale jako celek postrádá jakoukoliv osobitost. Jde o konzervativní sbírku, které stojí hlavně na velkých jménech. Nic proti tomu, jen není důvod tvářit se, že jde o kdovíjak výjimečnou kolekci. Nejzajímavější na ní je to, že ji manželé Batlinerovi svěřili právě Albertině, která se až s nástupem Schrödera začala měnit z grafické sbírky v univerzální muzeum umění.
artalkweb.wordpress.com 