Současná společnost je vizuálně přesycená. Reklama útočí ze všech stran, ve snaze poněkud otupělého diváka zaujmout sází na čím dál rafinovanější design, používá co nejzářivější barvy a nejzapamatovatelnější slogany. Neukojitelná touha po stále novém, nápadném a šokujícím se promítá i do současného umění a mnoho umělců jí podléhá. Existují ovšem i jiní umělci, kteří nepožívají statutu celebrity, ale nezávisle na panujících trendech se vydávají na výpravy do vlastního nitra.
Jedním z umělců, kterým se daří vyjádřit spirituální atmosféru, je malířský solitér Patrik Hábl (1975), jehož tvorba se nedá jednoduše zařadit do žádného ze současných směrů. Jeho nejnovější práce momentálně vystavuje pražská Galerie Vltavín. Výstava nese název „O nicotě, hladině a jiných věcech“, který napoví o tématech Háblových obrazů.
Patrik Hábl vystudoval malbu na VŠUP u Pavla Nešlehy, byl na stáži na AVU u Vladimíra Kokolii a studium si proložil pobytem v Sankt Petěrsburgu. Ve své počáteční tvorbě zachycoval figury poutníků v krajině, během pobytu v Rusku vytvářel soustředné geometrické kompozice. I v jeho rané tvorbě je zřetelná tendence k plošnosti, monochromní barevnosti a práce s prázdným prostorem.
Při pozorování Háblových obrazů máme pocit, že vidíme něco důvěrně známého, jakoby malíř transformoval realitu v abstraktní obraz. Jak to vyjádřil Radek Wohlmuth: „Přestože se Háblova malba přímo neinspiruje konkrétní realitou, okolní svět se do jeho pláten stejně bezděky projektuje. Připomíná se minimálně na základě tvarové podobnosti a na ni navazujících asociací.“
Obrazy jsou v podstatě monochromy. Většinou jsou tvořené jednou barvou a jejími valéry. Hábl s oblibou pracuje s barvami, které jsou nabité symbolikou (například ultramarín, zeleň) a vůbec nejčastěji je to barva černá. Využívá světelný kontrast, jeho oblíbeným výrazovým prostředkem jsou světlé body a vlnovky, které jakoby prosvítaly z temného pozadí. Rád vyvolává dojem amorfních vzdušných substancí, které jakoby se zhmotňovaly přímo na plátně.
Sám proces malby je pro autora stejně důležitý jako výsledek. Své obrazy tvoří intuitivně, bez použití skic, využívá prvek náhody. Hábl sám přiznává, že se při hledání kompozice často nechává jednoduše vést strukturou podkladového materiálu. Malba je pro něj něco jako meditační cvičení.
Meditativnímu vyznění Háblových obrazů napomáhá i instalace ve Vltavínu. Obzvlášť v tmavé místnosti v suterénu jsou obrazy nasvíceny tak citlivě, že umožní návštěvníkovi být součástí mystéria.
Veronika Šubrtová
____________________________________
Patrik Hábl: O nicotě, hladině a jiných věcech / Galerie Vltavín / Praha / 12. 10. – 12. 11. 2010
artalkweb.wordpress.com 