TZ: Götz Diergarten

Götz Diergarten: METROpolis / Prinz Prager Gallery / Praha / 11. 11. – 22. 12. 2010

Götz Diergarten (narozen v Mannheimu, 1972) ve svých typologických cyklech zkoumá každodenní vizuální aspekty funkcionální architektury. Fotografie německých fasád, převlékáren na francouzských plážích, prázdninových domů a britské architektury na pobřeží kopírují dokumentární styl jeho učitele Bernda Bechera, avšak na rozdíl od něho Götz Diergarten používá barvu. Prinz Prager Gallery představuje Diergartenův nový projekt METROpolis, který objevuje vizuální pestrost evropských stanic metra.

METROpolisem vstupuje Diergarten na nové fotografické teritorium. Zatímco se ve svých raných pracích zabýval pouze jednotlivými venkovními objekty, v novém projektu zkoumá interiéry ve veřejném prostoru: průchody, tunely a nástupiště ve stanicích metra. Diergartenova studie architektonického podzemí obsahuje mýtus moderního velkoměsta. Ať už půjde o metro, U-Bahn, nebo o londýnskou “tube“, Diergarten navštíví v rámci svého projektového programu přes dvacet evropských hlavních měst.

Götz Diergarten pracuje systematicky. Nejprve prozkoumá celou podzemní dopravní síť a pak si vybere, které stanice použije. Fotografuje různé prvky – povrchy zdí před a za kolejištěm, vlakové nástupiště, schody, spojující chodby – vše ve frontální kompozici. Klenby a oblouky mu dovolují neotřelým způsobem odhalit potenciál centrální perspektivy. V obrazech zvyšuje kontrast a umocňuje barevnost. Tím, že se pohybuje mezi exteriéry a interiéry, zbytky (nyní) umělého světla v odrazech se reflektují do přítomnosti. Čeká na momenty klidu v proudu pasažérů a vybírá si záběry, kde nejsou lidské figury ani stopy každodenního života zahrnuty. Každodenní přepravní funkce, kterou podzemní stanice plní pro své nesčetné uživatele, ustupuje v těchto fotografických vyobrazeních kráse forem a barev. Jejich malířská kvalita je zdůrazněna pomocí značné sugestivní síly barevných ploch. Různý stavební materiál, tvary, barvy a vzory na jednu stranu objektivně zaznamenané s precizností poplatné dokumentárnímu stylu, se prostřednictvím obrazu mění do abstrakce barev a ploch. Diergarten tak zhušťuje realitu, takovou jaká je, do vysoce abstraktního obrazu, který si přesto zachovává své zobrazující kořeny.