Výstava Latext ve vídeňské Drogerii

Kulturní prostor Drogerie ve vídeňské Gentzgasse 86-88 funguje již pátým rokem a soustředí se nejen na výstavy, literární čtení a koncerty, ale pořádá i výjezdy a performance a to hlavně v České republice a na Slovensku. Krátkodobá prezentace Latext (25. – 30. 11.) v Drogerii představuje díla mladých rakouských umělců, kteří pracují s minimálními prostředky (zejména finančními) s tématem textové i netextové sémantiky. Většina vystavených děl využívá detaily, které mnohým z nás uvíznou v paměti, vyděluje je z běžného kontextu a dává jim sdělný smysl – stávají se znakem nového sdělujícího kódu.

Simon Lurino vystavil zmnožené reprodukce zikkuratu, které umístil na dřevotřískový sokl. Seřazené snímky vybízí k hledání rozdílů mezi nimi, ale jediným rozdílem může být špatná kvalita xerokopie. Opakováním pra-historického odkazu (zikkurat) dnes, „rychlou“ technikou (kopírka) a na „rychle hotovém“ soklu (dřevotříska) tak vyvolává dojem vratkosti a náchylnosti k rozkladu – v kontrastu k předmětu reprodukce – architektuře, která přetrvala několik tisíciletí.

Absolvent Vídeňské Akademie Eric Kläring pro tuto instalaci vytvořil objekt Výměnný sokl pro lampu. Sokl sestává ze špatně otesaného kamene, europalety a blíže neurčeného kusu plechu, který se však ukazuje být částí podlážky vídeňských autobusů. Spojování „vyměnitelných“ předmětů je Kläringovým oblíbeným motivem, který připomíná možnost vyměňovat slova. Předměty v nové roli vyvolávají estetický dojmem, právě proto, že z ní vyčnívají.

Textem se zde nejvíce zabývá Imre Nagy – v rohu hlavní místnosti vytvořil nepřístupnou budku s úryvky těžko čitelného textu, který je nalepený na skle uzavřeného prostoru. Zcela v intencích sémiologického negativismu tak reflektuje hranice sdělnosti textu. Slova zde tvoří vhled do „zářivě osvětlené komůrky“, do níž však nejde zamčenými dveřmi vejít. Nagy vycházel z díla La Jalousie Alaina Robbe-Grilleta a snad proto lze jeho i cizí díla sledovat přes proděravěný kartónový paraván umístěný uprostřed místnosti. Samotné žaluzie však ve výloze bývalé drogerie chybí a tak Nagy hned za sklo jedny instaloval – v knižním vydání z roku 1979, otevřené na stránce 46. Tím vyjádřil i svůj pohled na celou expozici – veškerá díla je potřeba nahlížet prostřednictvím textu.

Sebe-kritickou tečku této výstavě udělal Eric Kläring, který během instalace této výstavy sledoval díla snažící se mít nějakou výpovědní hodnotu, ta však stále jen zdůrazňují prázdná místa. Vzal prázdný linkovaný papír a zvýrazňovačem na něm vyznačil všechna prázdná místa, takto jej zarámoval a vystavil. Zabývání se textem tak opět zůstává jen zdůrazňováním prázdna.

Filip Jakš

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze se štítky . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s