TZ: Lukáš Hájek

Lukáš Hájek / Školská 28 / Praha / 11. 1. – 4. 2. 2011

Kreativitu Lukáše Hájka silně ovlivňuje jeho fascinace folklórem, modelářstvím, kutilstvím, rybářstvím a turistikou. V minulosti je často doplňoval soudobými technologiemi (například, když perníkového srdce osadil digitálním displejem). Poslední dobou hi-tech potlačil a u posledních sochařských objektů hledal pole, na němž se zmíněné inspirace mohou potkat s estetikou konstruktivismu a minimalismu. Výrazněji tak oddělil vlastní tvorbu od experimenty s geocachingem, kterým se věnuje společně se Zdeňkem Porcalem.

Rovněž u výstavy ve Školské 28, volně navazující na prezentaci velkých papírových modelů v brněnské G99 při Domě umění města Brna, ověřuje, jak oblíbené náměty aplikovat na zákonitosti trojrozměrného uměleckého díla. Jeho objekty mají opět geometrický základ, tentokrát jsou ale popově výstřední. Obojí souvisí se zvolenými inspiracemi, rybářskými splávky a staročeskými koláči.

V Hájkově práci se odráží představa, že umění nejvíce obohacují přístupy a řešení, při nichž nikdo ani nepomyslel na umění. Zatímco podobu rybářských potřeb do mrtě určuje účel, babiččiny koláče jsou určitým výtvarným minimem, standardizovaným generacemi a v rámci standardu, řešeným z touhy po vytvoření čehosi krásného. A jak dobře víme, umění se s krásou leckdy potkává, jenže o synonyma se nejedná. Hájek se snaží spontánně orientovat v mezeře, která zde existuje.

V roce 2008 Lukáš Hájek (*1980) absolvoval brněnskou FaVU. Celých šest let tam strávil v Ateliéru multimédií Richarda Fajnora. A mezi softwary a tištěnými spoji objevil potřebu odstupu technologie jako svoji odpověď na realitu, v níž je občas stále třeba vstát od Facebooku a nakrmit králíky. Z perspektivy lokálních dějin výtvarné kultury je rovněž zajímavé pohlížet na jeho práci jako na pokračování silné vlny „kutilského“ umění konce 90. let minulého století.

Jiří Ptáček, kurátor výstavy