Určitý druh teroru

V těžko přístupném terénu Galerie AULA se pod názvem TERROR uskutečnila výstava výběru prací spojených s workshopem profesora Vladimíra Špačka (Mainz, DE). Podoba výstavy byla druhem polemiky na téma teror, přesněji řečeno spekulace o určitém druhu teroru.

Datové projekce naplnily potemnělou galerii živými obrazy. Pulsující světlo zviditelnilo díla, která jej nevysílala, ale naopak jej byla schopna přijímat jako zdroj osvětlení. Tak došlo k propojení artefaktů a jejich přirozenému spojení s prostorem. Diváka výstavou vedly postupně se vynořující obrazy, pohybující se na hraně teroru a něhy, vystavená díla byla na pomezí finálního umělého artefaktu a živé performance. V galerii zůstaly výjevy prožitých osudů jednotlivých zúčastněných.

Přechod z vnějšku do expozice byl dán minimalistickou hrou Štěpána Čížka (Krajní možnost). Jen tak mimochodem jste ve vstupu zavadili o sprchový závěs s obrazem bezejmenného muže Zuzany Janečkové (bez názvu), webová presentace Petra Horáka (Mobilní kočíčí hřbitov) zase naváděla ke vstupu do mlhy datového světla. Galerii jemně dominoval tupý černý objekt, místnost v místnosti, ke vchodu obrácená stěna nabídla pohledy Kateřiny Horáčkové do sytého světla lesa (Les je víc). Po levici se podivný indián Filin Krug snažil vysvětlit potřebu násilného získání duše a zadku bicyklu (Destroyer). Patetická scéna se odehrávala těsně před jeho svržením z útesu nacházejícím se někde v okolí Torronta. Součástí projekce byla i instalace hravého elektrického křesla.

V koutu levého rohu běžel filmový portrét prof. Vladimíra Špačka, Uwe Grohn (Media Payground). Ten uvedl diváka do atmosféry politického meetingu v Berlíně a nadšené demonstrace někde v Asii. Dál v prostoru panovačně tkvěla projekce portrétu Františka Pavúčka (Ráno). Obraz doprovázel monotónní zvuk dechovky linoucí se z vesnického rozhlasu. Stále se opakující zvuková smyčka vytvářela neodbytnou kulisu celé výstavy. V protějším, tmavém výklenku byly fotografické momentky monumentálního enviromentu autorky Yue-Yin (China) konfrontovány s osobní komiksovou totalitou Anety Jochimové (FUMO MIRI KIRIN). Nekonečně se opakující krádež Tomáše Kouby (Hyena) tvořila linkou do otevřeného prostoru. Tam probíhal osobní teror Martiny Růžičkové, která svými pohyby, skřeky a obrovským kuchyňským nožem v ruce napodobovala kačenu (Kačica). Čelu galerie dominovalo devět teroristů Tomáše Hodbodě, pohybující se na hraně nudné komiky a opakující se anonymity (Přiznej barvu). Duo The Rodina rozsvítilo pozlátkem zimního plánu parku ve Versailles část podlahy (Naše jasná představa o příštím snu). Projekcí v dřevěné truhle nabádal Jan Prošek k lesní meditaci na dané téma (Krajokrajkrajina).

Závěrem zmiňme ostatní méně nápadná, nebo dokonce neviditelná díla. Bezdrátovou síť Barbory Trnkové a Tomáše Javůrka (Laskuj me), nikdo neviděl, ale podle slov autorů byla všudy přítomná. Podobně mohly zůstat díky své formě a velikosti nepovšimnuty práce Matěje Koláře (jediný, drobný snímek záznamu performance Expo Eneterror) nebo animovaný film ze života čarodějnice Donghee Huh (KAFEE & M.M.). Fotografickou sondu do života jednoho manželského páru ve formě drobného oltáře do galerie přinesl Jakub Orel Tomáš (Underground Variete proměna). Téměř rodinné album Emy Harmadyové (Minha querida) navazovalo na v jádru galerie nehnutě přítomný papírový model mikroskopického snímku Julie Kačerovské (Linie roviny).

Instalace vytvářela pocit celku, ve kterém výraznější díla podpořila méně nápadná, a naopak ta slabší dala vyznít těm působivějším. Na první pohled nešlo říci, který artefakt má větší umělecký potenciál a který je slabým článkem výstavy. Teprve při bližším zkoumání, mohl divák odejít s vědomím kritického pohledu na hodnotu jednotlivých exponátů. Nakonec měl návštěvník možnost sám posoudit, jestli je předkládané umění určitým druhem teroru a zda jsou jeho tvůrci paraziti s krvavýma očima. I takový byl podtext výstavy Terror.

Tomáš Hodboď
autor je je studentem FaVU VUT

foto: Irena Armutidisová

__________________________________________________________________

Terror / Galerie Aula FaVU / Brno / 15.12. 2010 – 14.1. 2011

 

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Recenze se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.