TZ: Pavel Zemčík

Pavel Zemčík / Brno Gallery CZ / Brno / 2. 2. – 14. 2. 2011

Pavel Zemčík (1976) je typem umělce, který tvoří s přestávkami, a to dokonce mnohaletými. O to silnější je však jeho vnitřní kontinuita a o to soustředěněji svůj výtvarný názor rozvíjí. Jeho projev vždy vychází z jasného konceptu a bývá doveden do definitivní podoby, z hlediska ideje, zvoleného přístupu i materiálového provedení. Zemčíkova práce tedy vyvažuje intelekt intuitivní citlivostí, a navrací se tak k pradávným kořenům lidské vizuální komunikace.

Po absolutoriu na Pedagogické fakultě MU se Zemčík rozhodl studovat u docenta J. H. Kocmana v Ateliéru papír a kniha na Fakultě výtvarných umění VUT v Brně. Volba konkrétního pedagoga v případě takto mladého umělce dokládá nejen míru zralosti, ale vypovídá i o potenciálu pracovat hned od počátků s přesně vymezeným programem. Východiskem Zemčíkovy práce je nové zhodnocení možností ručního papíru (se specializací na Abaca – manilské konopí). Tento subtilní materiál ověřuje zcela elementárním přístupem, plně využívá jeho specifických vlstností při vrstvení a tvorbě průsvitů. Navíc pracuje s tak minimalistickým tvaroslovím, jako je horizontála, vertikála a čtverec. V cyklu Možnosti čtverce I–VI z roku 1999 Zemčík zaznamenal situace vzájemného vztahu vertikály a horizontály, které rozvíjel v soustavě čtyř čtvercových listů, variovaných v šesti řadách. Systém posunu a otáčení následné vrstvy papíru odvodil od Fibonacciho řady čísel, tedy z předem stanoveného řádu. V cyklu Krychle (2000) pak Zemčík rozvinul základní jednotky (horizontálu a vertikálu) „ven“ do prostoru a opět v souladu Fibonacciho systémem sledoval otáčení krychle. Nejdříve formou lineárních (tištěných) záznamů jednotlivých fází, které pak převedl do papíroviny, tentokrát dvojí barevnosti, kombinující přírodní a pigmentovanou hmotu. K tomuto projektu se nakonec vztáhl i poměrně rozměrným dvourozměrným objektem (Elementy krychle, 2000), kde je propojení dvou těles zpětně konfrontováno s etapou jejich rozložení na jednotlivé elementy.

Druhou oblastí Zemčíkova zájmu je text. Na jeho počátku stojí autorské písmo Kvadra odvozené z principu čtverce. Formu písmen tedy určuje vertikála, horizontála nebo jejich propojení, vždy proporčně respektující vyváženost a harmonii čtverce. V projektu Square (1999) a příbuzném projektu Vertikal, Horizontal, Diagonal (1999) Zemčík z jednotlivých grafémů skládal uvedená slova a kotvil je na stěnu. Ovšem nikoli jako ojedinělé výrazy, ale jako sestavy rozvíjené do sémanticky proměnných obrazců. Formální, ale i významové kvality písma se staly základem také Zemčíkových autorských knih. V nich se autor soustředil na transformaci již existující sériově vytištěné knihy „Skočná“ Luise Ferdinanda Célinea a knihy „Zabrisky“ Bohuslava Vaňka-Úvalského. Východiskem tu bylo předem dané množství papíru, vymezené rozsahem zvolené knihy. Knižní blok byl znovu převeden do papíroviny a z ní pak odlity jednotlivé litery autorsky upravené Preissigovy antikvy, kterými autor následně „citoval“ začáteční sekvenci knižního textu.

Tvorba Pavla Zemčíka pracuje se základními principy, výtvarnými i filozofickými. Tvaroslovně čerpá z prazákladních geometrických forem, které jsou dále zhmotňovány do prastarého média – ručního papíru. Odlévání písma, vizualizace tvarů pomocí změny intenzity průsvitnosti, vrstvení papíroviny, barvení pigmentem ve hmotě, ale i finální adjustace inspirována japonským knihařstvím to jsou přístupy, které v každém případě zastřešuje pojem tradice. Nikoli však ve smyslu ustrnutí na dávno překonaném, ale ve smyslu vědomí vlastní kontinuity, historie, ale i hermeneutických otázek času a pomíjení.

Ilona Víchová