TZ: Fundamenty & Sedimenty

Fundamenty & Sedimenty / GHMP: Městská knihovna / Praha /2. 2. – 1. 5. 2011

Projekt Fundamenty & Sedimenty / Vzpoura hraček 2011 zahrnuje výběr obrazů, kreseb, objektů, soch, instalací a projekcí od šestadvaceti umělců několika generací. Díla jsou vybrána na základě kurátorsky stanoveného referenčního klíče. Tím je důraz na oproštěnost a redukci formy a zaměření na základní nebo jednoduché obrazové a prostorové formy. V každém takovémto FUNDAMENTU je odhalován obsahový SEDIMENT, něco, co zde uvízlo, a co má svou proměnnou platnost ve sdělování nějaké situace (prostorové, obsahové, vztahové, funkční, významové ad.). Paralelně jsou sledovány tyto výrazové formy také v momentech transformace, přerodu vlastní vnitřní struktury. Instalace pojímá výstavní celek na způsob jednoho strukturálního pole, které je – koncepčně i prostorově – pročleněno do dvou vzájemně komplementárních částí. Podobně jako u tekoucí řeky jde o dynamický úsek výstavy (tok) a její statičtější zálivy (přehrady), které jsou v instalaci výstavy prostorově a graficky zohledněny.

Tok odpovídá průběžné části výstavy. Dochází tu k plynutí forem, k přecházení z jednoho formálního světa do druhého, k prolínání a postupnému přeskupování struktury od základních forem (fundamentů) k větší tvarové rafinovanosti až do fází zrodu organických situací a narativních zárodků. Jednotlivá díla reprezentující zastoupené autory vedou diváka určitým směrem, přebírají na sebe úlohu „trasy“ či průtokového „koridoru“.

Druhou část, vloženou do této lineární, „směřující“ složky, tvoří celkem pět oddílů (přehrad), které vždy v určitém shluku zpomalují „tok instalace“ a tematizují jednu z možností, jak prostřednictvím určitého klíče, vždy odlišně, definovat a znovu uchopit vybraná díla, tentokráte přímou mezigenerační konfrontací (proces sedimentace). Pět oddílů – Počet jako nástroj / Motivy, příběhy / Černobílá, filtr / Odhmotněnost, světlo / Neoprouny, extrémní formát – narušuje lineární čtení výstavy a vytváří jakési metastázy na základní vyživovací tepně. Z pomyslné nekonečné množiny instalačních možností a kombinací bylo vybráno pět. V jejich stanovení je přítomný princip náhody a otisk spontánní intuice, které se ale ihned mění v závazný prvek celé výstavní struktury. Pět oddílů je dáno vždy odlišným kódem určujícím následný výběr příbuzných děl a separaci blízkých konstitutivních znaků. V těchto „lagunách“ nejde tedy o témata, ale o zachycení otevřených procesů a způsobů tematizace vybraných skupin vizuálních děl povstávajících z jejich vzájemných vztahů a vazeb.

Za základním výběrem děl je snaha o postižení jakéhosi esperanta forem, bez jednoznačného významového (a tedy i ideologického) ukotvení. Jediným výrazně odlišným dílem na výstavě je poválečný antifašistický film Vzpoura hraček z roku 1946, který svou obsahovou jednoznačností tvoří kontrastní prvek celému projektu. Zároveň je ale vhledem do „dílny“, kde „něco vzniká“. Prostor dílny hraje v krátkém filmu důležitou roli. V druhém plánu snímku, mimo jeho ideologický podtext, je tu odkrýváno vlastní zázemí vzniku forem. Jde o žánrový pohled „do kuchyně“. To je umožněno právě vyjmutím filmu z historické časové struktury i místa projekce (kino) a jeho zapojením do nového, výstavního kontextu potažmo konceptu.

Autor koncepce a kurátor projektu: Petr Vaňous

Architekt výstavy: Tomáš Svoboda

Grafik výstavy: Adéla Svobodová

Umělci:

Hynek Alt & Aleksandra Vajd / Jonáš Czesaný / René Hábl / Daniel Hanzlík / / Markéta Hlinovská / Monika Immrová / Vladimír Kokolia / Vladimír Kopecký / Jakub Lipavský / Jiří Matějů / Michaela Maupicová / Jan Merta / Vojtěch Míča / Josef Mladějovský / Petr Nikl / Jaromír Novotný / David Pešat / Jiří Petrbok / Ivan Pinkava / Petr Písařík / Ondřej Přibyl / Jiří Sopko / Jitka Svobodová / Robert Šalanda / Lubomír Typlt / Jindřich Zeithamml

Film:
Vzpoura hraček, animovaný krátkometrážní film, Československo, 1946, 15 min., režie: Hermína Týrlová, František Sádek. Materiál ze sbírky Národního filmového archivu