TZ: Milan Cais

Milan Cais: Pod kůží / AJG: Wortnerův dům / České Budějovice / 3. 2. – 20. 3. 2011

Výstavním projektem Pod kůží, který připravila Alšova jihočeská galerie ve spolupráci s Oblastní galerií Vysočiny v Jihlavě, se představuje tvorba Milana Caise (nar. 1974), mnohostranné umělecké osobnosti, doposud více známé svým působením v populární hudbě (skupina Tata Bojs). Milan Cais studoval v letech 1992 – 1999 pražskou Akademii výtvarných umění v ateliérech Huga Demartiniho, Jindřicha Zeithammela a Jiřího Davida. Na svém kontě má již několik samostatných projektů, z nichž zmiňme alespoň jeho práce pro pražské metro (1998) a Nočního hlídače (2000), monumentální videoinstalaci na střeše Goethe-Institutu v Praze.

Jeho první samostatnou výstavu s názvem 9 + 6 uspořádala Galerie kritiků v Praze v roce 2006. Jednalo se o soubor uměleckých děl vzniklých v reakci na očekávání a narození potomka. Pokud se právě touto výstavou Milan Cais obracel do budoucnosti, výstavním projektem Pod kůží nahlíží naopak svou minulost. Nejenže jsou zde vystaveny objekty z let 1997 – 2010, ale jsou vybrány i ty, které minulost tematizují. Leitmotivem jsou zde vzpomínky, ať se týkají kamarádů, skutečných, zvířecích i platonických, tak i objektů dětství a dospívání. Zkrátka všeho, co tak zvaně „zalezlo pod kůži“.

Dílo Milana Caise se vyznačuje především snahou atakovat prostor, vzbudit divákovu pozornost a v neposlední řadě v něm vyvolat emoce. Autor dokáže pracovat s otevřenou škálou možností vizuálního zobrazení, zvuku a haptické či tělesné složky uměleckého díla. Snaží se aktivovat vnímání pozorovatele a provokovat jej k interakci. Pracuje s důvěrně známými motivy, které uvádí do neobvyklé role a nezvyklých kontextů. To, jak dílo vypadá, je pro něj stejně důležité, jako to, jakou situaci vytváří a jak působí. Všechny dosavadní realizace Milana Caise jsou navíc prodchnuty osobní výpovědí, která však nezachází do patosu a zbytečného sentimentu.

Na výstavě bude možné zhlédnout přes tři desítky uměleckých děl. Mezi nimi starší objekty Rytmus vně a uvnitř mě (1997), Zneužití se trestá (1998) a Nemocná socha (2003), návrhy náročnějších realizací v městském prostoru (2005:Vesmírná odysea), digitálně zpracované modifikované fotografie na plátně (cyklus Tátomam I.-III.) nebo z dětského pokojíčku vyrobené obří Kazety (2009-2010). Milan Cais se zde představí v plné šíři své tvorby, ne vyčerpávajícím způsobem, ale selektivně, tedy těmi nejdůležitějšími objekty, které nám snad též „zalezou pod kůži“.

Martin Vaněk