Call for Papers: Důsledky konceptualismu

Vědecko-výzkumné pracoviště AVU v Praze pořádá 2. výroční konferenci teorie umění Důsledky konceptualismu. Konference proběhne v květnu 2011 na AVU. Abstrakty o rozsahu min. jedné normostrany (případně hotové příspěvky o rozsahu od 15 normostran) posílejte na adresu vvp@avu.cz do 15. dubna 2011. Vybrané příspěvky budou posléze publikovány.

Po ve své většině pozitivních ohlasech na loňskou konferenci „Kulturní politika a vizuální umění“ jsme se rozhodli navázat letos dalším tématem, u kterého máme pocit, že by si zasloužilo hlubší teoretickou reflexi. Adjektivum „konceptuální“ je jedním z nejběžnějších klasifikačních indikátorů používaných v české výtvarné kritice a obecně na lokální výtvarné scéně. Tato nálepka není přitom jen neutrálním zařazením umělecké produkce ve smyslu identifikace výrazových prostředků, ale konotuje určité chápání smyslu umělecké tvorby, které vyvěrá z historického odkazu konceptualismu šedesátých a sedmdesátých let. S nástupem konceptualismu je spojován historický zlom v umělecké praxi, při němž se přesunul důraz z imanentních estetických a materiálních kvalit díla jako autonomního, v sobě uzavřeného objektu na jeho diskursivní rovinu a na okolní kontext – osobní, sociální, historický, teoretický či institucionální. Dá se říct, že tato perspektiva je dodnes v oblasti současného vizuálního umění dominantní; s konceptuálním paradigmatem se musejí nějak vyrovnat i představitelé přístupů, které mu jsou svým duchem cizí. Přesto se zdá, že základní východiska, definice a prohlášení konceptualismu u nás dodnes nebyly podrobeny důkladnému přezkoumání. Už pro falešnou samozřejmost, s níž je odkaz konceptualismu přijímán, jeho postuláty volají po problematizaci. Abychom parafrázovali Benedetta Croceho, zajímá nás, „co je živé a co je mrtvé v konceptualismu“. Co – jestli vůbec něco – z jeho odkazu neztratilo svou rezonanci ani dnes, co je naopak přítěží? Jak ovlivňuje konceptualismus jiné umělecké přístupy? A jaký měl a má dopad na české prostředí? Jak máme rozumět post/neokonceptualismu?

Vítány jsou návrhy příspěvků, které se nejlépe, avšak nikoli nutně, dotýkají následujících témat:

Okruh témat I: Analýza a dějiny pojmu

Vznik konceptualismu jako historický přelom. Do jaké míry je skutečně možné hovořit o historickém přelomu či zvratu? V čem přesně by spočíval?

Rozluka umění a estetiky. Byl oprávněný nárok konceptualismu na oddělení umění od estetiky? Znamená nástup konceptualismu překonání teorií umění založených v kantovské estetice?

Jeden, nebo více? V rámci konceptualismu existovaly různé fáze a proudy. Má smysl mluvit o jednom konceptualismu? Neodvádí se tím pozornost od důležitějších rozlišení?

Intelektuální / ideový charakter uměleckého díla. Joseph Kosuth kdysi prohlásil: „Veškeré umění (po Duchampovi) je konceptuální (svou podstatou) protože umění existuje pouze konceptuálně.“ Platí toto tvrzení? Je možné umění „bez pojmu“?

Prehistorie konceptuálního umění. Jak hluboko je možné vést genealogii konceptuálního přístupu k umění? K poválečným neoavantgardám (Cage, neodada, lettrismus, Fluxus), k Duchampovi či ještě dále do minulosti?

Dematerializace umění. Podařilo se konceptualismu skutečně dokázat, že umělecké dílo může existovat bez hmotného nosiče, popřípadě s nosičem redukovaným na „pouhou“ dokumentaci?

Akce a dokumentace. Jak se posmrtný galerijní život uměleckých akcí v podobě dokumentace slučuje s ideou bezprostřednosti a nepřenosnosti přímé osobní zkušenosti, která ležela v jádru performance či happeningu?

Vztah umění a teorie. V jedné ze svých podob konceptualismus zproblematizoval vztah teorie a praxe tím, že explicitní reflexi podstaty umění učinil jeho předmětem.

Jaké je postavení konceptuálního umění v rámci širší škály přístupů ke vztahu filosofie a umění?

„Média“ konceptualismu. Do jaké míry nástup konceptualismu přispěl k rozšíření škály médií galerijního umění oproti tradičnímu rozdělení na malířství, kresbu, grafiku a sochařství (text, instalace, nová média atd.)? Má konceptuální umění nějaké vlastní médium? Jaké problémy týkající se způsobu instalace a recepce s sebou přináší např. uvedení textu do galerijního prostředí?

Politický rozměr konceptualismu. Jakým způsobem umělecké postupy a směry spojované s konceptualismem (apropriace, intervence do městského prostoru, institucionální kritika) posunuly možnosti politizace umění, jeho společenského účinku?

Geografie konceptuálního umění. Ačkoli zrod konceptuálního umění v šedesátých letech je primárně spojován s americkými, západoevropskými a japonskými umělci, příbuzné tendence se objevily i v jiných světových regionech (Východní blok, Latinská Amerika). Kdy šlo o paralelní vývoj a kdy spíše o přímý vliv?

 

Okruh témat II: Důsledky konceptualismu v současném umění

Post- nebo neokonceptualismus/konceptualismy? Jak by vypadala klasifikace různých přístupů rozvíjejících odkaz konceptualismu, které se vynořily v posledních cca čtyřiceti letech?

Návrat konceptualismu – příčiny, podoby, účinky. Jak vysvětlit, že zhruba od poloviny devadesátých let dochází k určitému návratu nebo dokonce radikalizaci dřevních konceptuálních praktik (úsilí o ještě zásadnější dematerializaci umění; „vztahová estetika“ zaměřující se na „užití“ galerijního prostoru s cílem přiblížit jej každodennosti; politicky / sociálně angažované intervence do prostoru za zdmi galerií; participativní tendence používající umění jako prostředek společenské změny; exploze teoretizování ve sféře umění, kdy výstavní instituce i umělecké kolektivy pořádají sympozia a vydávají teoretické publikace)?

Opozice vůči konceptualismu. Již delší dobu je výrazně přítomná snaha vytvořit protiváhu „nadvládě“ konceptuálních tendencí, jejímž výrazem jsou např. hesla „návratu malby“ nebo rehabilitace krásy a požitku v umění. V čem přesně tkví kritika konceptualismu ze strany představitelů těchto tendencí a nakolik je oprávněná? A do jaké míry jsou tyto tendence samotné ovlivněny konceptualismem?

Vzestup role kurátorství. Do jaké míry má konceptuální zdůrazňování teoretického charakteru díla a kontextu jeho prezentace vliv na růst významu kurátorů? Dochází k setření hranic mezi rolemi kurátora a umělce?

Konceptualismus a trh. Jestliže jedním z motivů pro někdejší snahu dematerializovat umění byla kritika komodifikace uměleckých děl, následně byly vyvinuty různé metody, jak obchodovat s „nehmotnými“ uměleckými díly. Trápí ještě představitelé dnešních konceptuálních tendencí otázka komodifikace umění? Jak se tyto tendence staví k trhu s uměním a jak se na něm uplatňují?