TZ: Skutečný stav věcí

Skutečný stav věcí / Trafačka / Praha / 7. 3. – 27. 3. 2011


Pavla Beranová, Michal Kohút, Tomáš Kubačka, Aleš Novák, Viktor Špaček, Dagmar Šubrtová, Karel Matouš Zavadil, Diana Winklerová

Na výstavě Skutečný stav věcí se návštěvník může setkat s různými formami vizuálních médií, s nimiž dnešní mladá generace umělců s lehkostí sobě vlastní pracuje. Máme možnost se zde těšit z objektů, instalací a videoprojekcí na téma hlavní výstavní koncepce, kterou na začátku stanovil jeden z vystavujících Viktor Špaček. Jeho záměr se v této výstavě zacílil na odhalení problematiky zkoumání posunů věcí každodenní potřeby a jejich následné uvedení či povýšení do výtvarné oblasti. Lze tedy sledovat kurátorský záměr Viktora Špačka jako klasickou post – interpretaci duchampovských variací ready made či postprodukci v rámci vnímání kultury užití podle Nicolase Bourriauda, které byla na vrcholu na západní scéně v devadesátých letech minulého století?

Vystavené objekty si s odkazy na reálné předměty hrají. Snahou vystavujících umělců byla především hra s jemnými nuancemi, co nejmenšími technickými zásahy a posuny od reálných věcí vyňatých z reálného světa. Výstava tak poukazuje spíše na post – konceptuální postupy, jež jsou v rámci posledního desetiletí na české vizuální scéně časté u umělců, kteří rádi pracují v rovině sochařského média a především pak s prostorem formou různých intervencí, objektů, instalací, akcí či záznamů akcí formou videoprojekcí. Toto tvrzení také dokládám že dalším spojujícím momentem vystavujících je působení v ateliéru Sochařství I na VŠUP v Praze (vedeným Kurtem Gebauerem). Vesměs všichni vystavující umělci ateliérem prošli jako studenti či stážisti vyjma sympatizanta toto ateliéru, kterým je Karel Matouš Zavadil (absolvent Intermediální a konceptuální tvorba na VŠUP, u Adély Matasové ).

A tak na výstavě jde často o hlavní koncept než o předvedení technických či řemeslných dovedností vystavujících. Obsah je zde nadřazen na výslednou formu a divákovi je nabídnuto široké pole jeho vlastních interpretací vystavených děl. Výběr umělců na začátku provedl Viktor Špaček s přihlédnutím na jejich tvůrčí postupy, které odpovídají dané problematiky posunů každodenních věcí, které pro jejich všednost někdy v reálném světě již ani nevnímáme, a jež povýšené na umění zaujmou a současně viděné v galerijním netradičním prostředí mohou působit nevšedně a spolu s osobním vkladem tvůrce nás uvést do nových nečekaných významových rovin jejich výkladu.

Lenka Sýkorová