TZ: Eva Spěváčková

Eva Spěváčková / Dolce Vita / galerie XXL / Louny / 28. 3. – 13. 5. 2011

Dolce Vita, galerie XXL Louny, Eva Spěváčková (ročník 1980) vystudovala ateliér malby na brněnské Fakultě výtvarných umění u Petra Veselého a Tomáše Lahody. Absolvovala v roce 2008. Žije a pracuje v Brně.

Malířsky je Spěváčková výraznou koloristkou, do její tvorby se promítá niterný vztah k orientálním filozofiím, který je zjevný spíše než orientálním tématem, nutností osobního obsahu a průzkumným zájmem o všední předmětnost. Zhruba od roku 2005 nabývají její obrazy metafyzických souvislostí: Budhové, mniši, roucha, drapérie, orientální polštáře, čokoládovo-bonbonové vesmíry či nově panenky z cyklu Z pěny zrozená. Autorčin zájem se posouvá k volnějšímu budování světa obrazu. Kladením předmětů do jiného rámce reality Spěváčková poukazuje k dílčím symbolům naší doby.

Pro Spěváčkovou je přirozeností pracovat v cyklech, ve kterých legitimizuje určitý motiv. Cykly si autorka nejlépe ověřuje formu ztvárnění, výrazové prostředky, ale i míru sdílnosti. Doposud pracovala na klasických či tradičních problémech a motivech (drapérie, zátiší), které se snažila posunout do aktuálnějšího kontextu, většinou spíše formou než obsahem.

Výstava lehce ironizujícího, lehce opojného názvu slibuje od obojího něco, představením dvou cyklů, venušovsko-andělského „Stvoření z pěny“ a pilulkového cyklu „Léčivé obrazy“.

Cyklus venuší a andělů „Stvoření z pěny“ je vsazen do reflexně růžových nebeských sfér s nahatými faldatými panenkami, připomínajícími barokní andílky, případně sotva zrozené Venuše. Tyto „virtuální“ kosmické panenky vypovídají leccos o „postmoderním“ nebi, problematice materialismu, o době umělé krásy a plastů, utvářejících naši estetickou normu. Tradiční témata vkládá autorka do aktuální polohy a problematiky i volbou umělých akrylových barev jako je reflexní růžová, stříbrná nebo perleťová violeť. Volba plochého akrylu je symbolem dneška a od klasického venušovského schématu se úmyslně odklání.

Cyklus pilulek „Léčivé obrazy“ navazuje formální podobností na předešlý cyklus lesklých, slastných a efemérních bonbonů. Vznikl ale jako potřeba vyvážit lehkovážné téma bonbonů něčím tvarově spřízněným, významově však vyhraněnějším. Pilulky zosobňují palčivou a odvrácenou tvář konzumu. Závažnost je podtržena olejomalbou, která jako historicky osvědčená umožňuje rozmanitější vizualizaci prostoru, abstrahující hru světel a malířskou krásu valérů.

Oba cykly mají výpovědní hodnotu naší doby, přestože s nimi Spěváčková nakládá volněji. Ačkoli jsou témata v jistém slova smyslu závažná, jsou zároveň inspirací k malířskému zpracování, ale i zamyšlení. Spěváčková na výstavě pracuje s rozporem aktuálnosti a tradice, přičemž se technicky kloní spíš k tradičnímu obrazu.

Advertisements