Přežije pardubická galerie své 50. narozeniny?

Pardubický kraj v tichosti chystá sloučení Východočeské galerii s Východočeským muzeem. Galerie, která by měla začátkem července oslavit 50 let své existence, si tak nejspíš toto výročí připomene svým vlastním zánikem. Smutnou ironií je, že galerie v dnešní podobě před půl stoletím vznikla rozdělením koncernu krajské galerie, muzea a památkového úřadu. Jediné centrální odborné pracoviště mělo podle představ komunistických papalášů přispět k posílení budovatelského úsilí na kulturní frontě. Po necelých dvou letech se však takto široce rozkročená instituce ukázala být nefunkční a musela být rozpuštěna. Současná sociálnědemokratická reprezentace kraje si podle všeho chce tento experiment zopakovat.

O tom, zda k sloučení obou institucí dojde, se pravděpodobně rozhodne již následující pondělí, 28. března. Poté, co na konci února na svou funkci pro nesouhlas s postupem krajských úředníků rezignovala stávající ředitelka galerie Simona Vladíková, vzaly události rychlý spád. Její výpověď schválilo hned následující 49. řádné jednání Rady kraje dne 24. února (bod jednání 31, str. 21–22 – zde). Na tomtéž jednání bylo současně přijato usnesení ukládající radní pro školství, kulturu a památkovou péči, Janě Pernicové, do měsíce vypracovat „analýzu případného sloučení Východočeského muzea v Pardubicích a Východočeské galerie v Pardubicích“. Termín odevzdání „analýzy“ je tento čtvrtek (24. března) a vše nasvědčuje tomu, že radní doporučí sloučení obou institucí. Nejbližší schůze Rady kraje, na které by mohlo být o věci jednáno, je už příští pondělí. Vzhledem k tomu, že k tématu neproběhla žádná odborná diskuze a že se vše děje stranou pozornosti médií a veřejnosti, dá se očekávat, že návrh na sloučení v Radě projde bez jakékoliv opozice během několika minut.

Podivné na celé věci není jen dokonalé mediální utajení, ale hlavně rychlost, s jakou pracovníci kraje reagovali na vzniklou situaci. Ředitelka galerie ze své pozice odchází až k 30. dubnu, přesto již o měsíc dříve může být (a asi i bude) rozhodnuto o sloučení obou institucí. Zdá se, že kraj měl celou koncepci již delší dobu v záloze a čekal jen na správný moment, kdy s ní vyrukovat. Pravděpodobně se inspiroval podobnými – prozatím neúspěšnými – pokusy v jiných krajích. Plzeňský kraj například před časem zvažoval sloučení Galerie Klatovy/Klenová se Západočeskou galerií v Plzni. Pražský radní pro kulturu Milan Richter si v roce 2008 pohrávala s myšlenkou spojit Galerii a Muzeum hlavního města Prahy. Nyní, v době rozpočtové krize a škrtů, se slučování, případně splynutí, jak zní odborná úřednická terminologie, stává jakýmsi novým trendem, zdánlivě univerzálním řešením problémů napříč rezorty. Na jednom z posledních zasedání Pardubičtí například „sfúzovali“ několik školských zařízení v kraji. Vše jak na běžícím pásu.

Myšlenka sloučení není po chuti ani jedné z institucí, kterých se týká. Ředitelka Východočeského muzea Jitka Rychlíková byla do funkce jmenována teprve před rokem (k 1. lednu 2010) a nemá dostatek zkušeností, aby se podobným úřednickým snahám a politickým tlakům dokázala bránit. I když je pozice muzea v Pardubicích dlouhodobě silná, Rychlíková nemá příliš na výběr. I když oficiálně se dosud hovoří jen o „analýze případného sloučení“, pracovníci obou institucí věc vnímají jako dávno rozhodnutou. Kraj si ostatně již najal firmu, jež má před sloučením provést personální audit. Východočeské muzeum má poměrně vysoký odborný kredit. Sloučení (fakticky přičlenění galerie k muzeu) by pravděpodobně znamenalo omezení jeho odborné činnosti, velmi kontroverzní začleňování cenných výtvarných sbírek, ale i další komplikace.

Pro rozpočtově i personálně slabší Východočeskou galerii jde nejen o odbornou, ale i faktickou likvidaci. Za poslední roky se přitom galerie může pochlubit řadou úspěchů. Loňská retrospektiva Josefa Čapka byla například obyvateli Pardubic jednoznačně zvolena za „kulturní počin roku 2010“. Čapkova výstava přitom nebyla jen převzatou akcí, jak bývá u regionálních galerií obvyklé. Východočeská galerie naopak byla hlavním organizátorem i při premiéře výstavy v Jízdárně Pražského hradu na přelomu let 2009/10. Velmi vysoko byly hodnoceny také monografické výstavy Krištofa Kintery (2008) či Viktora Pivovarova (2009).

Absurdní nádech celé věci dodává fakt, že k sloučení by mělo dojít na den přesně 50 let poté, co byl jiný podobný pokus vyhodnocen jako neúspěšný. Roku 1959 došlo ke sloučení Krajské galerie, Krajského muzea a Památkového ústavu v Krajský vlastivědný ústav. Organizace s takto širokým zaměřením se záhy ukázala jako nefunkční, a tak od následujícího roku fungovalo již jen spojení muzea a galerie. Při reorganizaci územní správy roku 1961 pak byly obě instituce opět rozděleny. Od té doby fungovaly galerie a muzeum samostatně pod svými dnešními názvy.

Stránky galerie (www.vcg.cz) a muzea (www.vcm.cz)

Reklamy

One thought on “Přežije pardubická galerie své 50. narozeniny?

  1. Pingback: Jak dál v Pardubicích? «

Komentáře nejsou povoleny.