Lepší PR

Výstava švýcarského fotografa Michela Comteho v Leica Gallery Prague je tak trochu nafouknutá bublina. Podobně jako u nedávno skončené výstavy Modiglianiho v Obecním domě (jež na stránkách Artalku nedávno recenzovala Marcela Chmelařová) přináší média o výstavě poněkud zkreslenou zprávu. Za oběma projekty stojí Galerie Vernon, které se tak v krátké době již podruhé podařilo své projekty dokonale zpropagovat.

Proč je výstava Michela Comteho úvodu textu nazvána nafouknutou bublinou? Je kolem ní příliš mnoho mediálního rozruchu, recenzovaly je všechny významné deníky, u Mladé fronty DNES se fotografie Carly Bruniové od Michela Comteho dokonce objevila na titulní stránce. A to i přes to, že tyto noviny jinak – pokud nejde o spory o Slovanskou epopej nebo o dražbu hodně drahého obrazu – umění takovýto prostor nevěnují. Obsah recenzí je však dosti totožný: vesměs všechny texty opakují, že se jedná o výstavu slavného fotografa, který fotí slavné osobnosti.

Někam se při tom vypařila informace, že veškeré prezentované snímky pocházejí z devadesátých let – což by tak nevadilo, trochu podezřelé však je, že na oficiálním webu fotografa žádné novější fotografie nenajdeme a že v době, kdy vznikal tento text, neexistovalo heslo Michel Comte na anglické Wikipedii. Na české jej sice najdeme, ale působí, že vznikalo současně s výstavou (jsou zde uvedeny stejné citace jako v oficiální tiskové zprávě) a že by tudíž mohlo být marketingovým tahem galerie. Otázkou tak zůstává, co Comte dělal v posledních deseti letech. Tisková zpráva uvádí, že se věnuje dokumentární fotografii v zemích zmítaných válkou, žádné z jeho dokumentárních však nejsou na internetu jednoduše dohledatelné. Leica s Vernonem tedy přináší fotky profesionálního fotografa, který před více než deseti lety fotil tehdy slavné modelky, herečky a zpěvačky. Poté pravděpodobně přestal být na tomto poli aktivní a dnes je s velkou slávou znovu oprašován v Praze. To však přece nestačí na to, aby byl prezentován jako druhý Helmut Newton, případně jako „největší fotograf současnosti“ – ano, i toto spojení se v souvislosti s Comtem v českých médiích objevilo.

Galerii Vernon nelze jednoznačně kritizovat − navíc výstavní prostor Vernon Projekt, který galerie také provozuje, patří k zajímavým počinům na mladé pražské výtvarné scéně. Navíc Comteho výstava není žádný průšvih – bohužel se na české scéně objevují často mnohem horší přehlídky. O těch ale nepíšou celostátní deníky – a až vůbec ne s nekritickým obdivem. Tím se dostáváme ke klíčovému bodu – Vernonu se podařilo skvělým způsobem zajistit svým výstavám dokonalý PR, díky kterému pravidelně proráží do médií s projekty, které by si tolik pozornosti nezasloužili, případně by vybízeli ke kritickému zhodnocení. Co z toho vyplývá? Že ostatní galerie by se mohly od Vernonu učit. Pokud vycházíme z toho, že česká média se nezmění, je na galeriích, aby vymyslely, jak dobré a povedené výstavy prezentovat tak, aby pro média vypadaly jako největší události současnosti i bez Carly Bruniové.