TZ: Alena Foustková

Alena Foustková / OCUĎ POCUĎ / Galerie města Blanska / Blansko / 2.4. – 27.4. 2011

Alena Foustková

*1957 v Karviné

Žije a pracuje v Praze

http://www.alenafoustkova.wordpress.com

Alena Foustková je nové jméno na naší aktuální výtvarné scéně – ovšem vystupuje teď již se zralým, vyhraněným názorem, tedy jako zralá umělkyně. Mezitím měla příležitost poznat Kanadu a kulturu jejich prvních obyvatel, Inuitů, ale také sama poznala, jak fungují masová informační média v soudobém světě, u nás dnes stejně jako třeba právě v Kanadě. A určitý postoj, který dnes zaujímá jako umělkyně, reprezentuje velice originální, autentická řešení, která jsou samozřejmě velice mnohoznačná … Na první pohled se svými kolážemi, objekty a instalacemi hlásí k estetice šedesátých a sedmdesátých let, která u nás většinou figurovala pod egidou „nová citlivost“… Její citlivost je ovšem podstatně odlišná – je determinována nejen časovým posunem od té doby, ale především poznáním, aktuální konceptuální, ale v podstatě především společenskou zkušeností – a ta jí brání, aby určité materiály a jejich artikulaci vnímala pouze jako novou estetickou informaci, nové inovované estetické poselství, jak to ještě bylo možné v těch „krásných šedesátých“.

Jiří Valoch

První část výstavy je zaměřená na rovinu významů čárového kódu. Je to silný znak charakteristický pro současnou dobu konzumu a komerce. Definuje do velké míry naše vnímání a je portrétem komercializace naší společnosti. V rovině komunikace mne zajímá změna jeho polohy významovými posuny od původního kontextu znaku spojeného s informací o produktu do vizuálních informací výtvarného díla jako takového. Znak ztrácí původní atributy a získává nové, které mu dávají nový význam například posunem do pastelové barevnosti nebo do objektu z kartonových krabic ve 3D anebo vytvářením nových významových geometrických struktur grafickým překrýváním kódu přes sebe. Druhou část výstavy tvoří objekty s tématikou knihy a textového znaku jako nositele informací. Textový znak je nahrazován jinými vizuálními kódy jako nositeli informace a významu. Knihy jako „kontejnéry informací“ se stávají pouze povrchem pro přenos nové sémantiky. S tím souvisí instalace pokrývající jednu zeď galerie z ručně vyrobeného množství, přes 100, novinových pytlíků. Novinové pytlíky mají na sobě vizuální ikony popisu, jak pytlík nafouknout a prasknout v případě, že obsah článku k tomu návštěvníka vybízí. Jedná se o období půl roku, které mapuje různá mediální témata a druhy masových médií od seriózních novin po bulvární informace. Je to interaktivní komunikace, která se snaží o propojení s divákem. Záměrem autorky je sociální rovina komunikace. Instalace tak navazuje na předešlou výstavu v Galerii Kritiků v Praze v 2010, kdy byly noviny použity několikrát jako objekt ve formě namotaného velkého klubka z novinových proužků nebo eskymáckého igloo z kvádrů pokrytých novinami postaveného v prostoru galerie v životní velikosti.

Alena Foustková 2011