Kolínské veletržní obrození

V souvislosti se 45. ročníkem uměleckého veletrhu Art Cologne, probíhajícím od 13. do 17. dubna v německém Kolíně nad Rýnem, se nejčastěji mluví o jeho znovunabytém renomé. Kolínský veletrh patřil od šedesátých let mezi vyhledávané místo předních galeristů, kteří sem jezdili objevovat nové umělecké tváře. V uplynulém desetiletí ztratil nejstarší veletrh s uměním na atraktivnosti a proměnil se v přehlídku regionálního významu zůstávající daleko ve stínu konkurenčního Art Forum v Berlíně nebo Frieze Art Fair v Londýně. Lesk a zašlou slávu staré dámy se snaží již třetí sezónu za sebou oprášit její ředitel Daniel Hug a zatím se mu to daří. Letos se Art Cologne účastní kolem dvou stovek galerií z dvaceti dvou zemí světa, mezi nimi i renomované galerie Michael Werner, Annely Juda nebo Hauser & Wirth, které metropoli Severního Porýní-Vestfálska v minulých letech braly oklikou. Charakteriskem kolínského veletrhu je symbióza tradičního osvědčeného umění, jehož těžiště tvoří 60. a 70. léta, a současné mladé tvorby (Open Space).

Z prezentací jednotlivých galerií mi v paměti nejvíce utkvěla brozová skulptura Neo Raucha v galerii Eigen+Art (Berlín/Lipsko), člověk s tělem zvířete a benzínovými kanistry v rukou, již si Rauchův dvorní galerista Gerd Harry Lybke cení na neuvěřitelných 600 000 eur. Rauchova skultura v životní velikosti jakoby vyskočila z jednoho z jeho typických pláten. V prostředí veletrhu však působí nemoderně takřka nevkusně. Pokus Raucha prosadit se vedle malby také na poli sochařství musí po kolínském fiasku nutně skončit ve slepé uličce. Halu 11.2 zasvěcenou klasikům moderního umění ovládá trojice německých umělců: v minulém roce zesnulý Sigmar Polke a členové skupiny Zero Heinz Mack a Günther Uecker. Zatímco Mack slaví letos 80. narozeniny (v nedaleké Kunsthalle Bonn probíhá jeho velká retrospektiva), Uecker si své stejně kulaté výročí oslavil již minulý rok. O patro výš, v hale 11. 3, zažívá opravdovou renesanci letos sedmdesátiletý německý malíř Imi Knoebel, kterému berlínská galerie Akira Ikeda přichystala v rámci Art Cologne monografickou přehlídku. Velkému úspěchu na veletrhu se těší také německá kreslířka Jorinda Voight (Galerie Fahnemann, Berlín), jejíž výstavu momentálně hostí Won der Heydt Museum ve Wuppertalu.

Tuzemskou scénu na veletrhu zastupuje v Berlíně a Praze sídlící Galerie Jiří Švestka, která vystavuje obrazy Josefa Volfa, Jaromíra Novotného, Veroniky Holcové a také jeden objekt od Kryštofa Kintery. Pod vlajkou berlínské galerie Johnen se na veletrhu představují také obrazy Jana Merty a instalace Romana Ondáka. České vystoupení na Art Cologne pak uzavírá Jiří Georg Dokoupil, reprezentovaný mnichovskou galerií Karl Pfefferle.

Oproti předešlým ročníkům, kdy se vstupní vestibul proměnil ve výstavní park se skulpturami od různých umělců, jsou letos v útrobách haly k vidění objekty belgického umělce nadšeného aviatikou Panamarenka (vlastním jménem Henri van Herwegen). Redukovanější a podstatně přehlednější je také volná scéna Open Space, kde dostávají prostor talentovaní mladí umělci.

_________________________________________________________________

Rozhovor s galeristou Jiřím Švestkou

Pokolikáté se účastníte kolínského veletrhu?

Potřetí nebo počtvrté, nevím přesně. Minulý rok jsme se sem po delší pauze vrátili. S Jaromírem Novotným jsme vystavovali v rámci Open Space.

Na jaké veletrhy se kromě Art Cologne letos ještě chystáte?

Byli jsme na Armory show v New Yorku a chystáme se na Voltu do Basileje. Podzim zůstává otevřený. Uvažujeme o FIAC v Paříži a Artissimě v Turíně, kterou jsme již tři roky po sobě vynechali. Nabízí se také Munich Contempo, kde se nám minulý rok hodně líbilo.

Čím je pro Vás veletrh Art Cologne výjimečný?

Pro mne osobně je určitě specifický tím, že tady po svém dlouholetém působení (poz. Düsseldorfer Kustverein) stále mám spoustu přátel a známých, kteří se pohybují v umění, a to je také důvod, proč tu jsem. Jsem rád, že se v západním Německu a potažmo v zemích Benelexu pomalu začíná prosazovat dlouho opomíjené umění ze zemí bývalého východního bloku, které tady vždy představovalo určité riziko. Postupně se to začíná obracet, za což jsem moc rád.

Podle jakého klíče jste vybíral umělce na kolínský veletrh?

Je to docela komplikované. V mém případě je to kombinace toho, co vím, že je v místním kontextu zajímavé, co zde dobře zafunguje a toho, co chci ukázat. Například pro Jaromíra Novotného je Porýní skvělým prostředím. Jeho sofistikovaná malba vyžaduje citlivého a vnímavého diváka, aby ji pochopil. O Pepovi Bolfovi jsem jako o umělci přesvědčený a chtěl bych ho tu prosadit. Je to jeho první účast a máme zatím velmi pozitivní reakce. Jinak je tomu u Veroniky Holcové. Předvídal jsem, že ohlas na její dílo nebude tak velký, ale reakce jsou dobré. Určitý podíl na tom má určitě její připravovaná výstava v Musée d’Art moderne v Saint-Étienne (14. 5. – 21. 8. 2011) a skutečnost, že jí v místním nakladatelství Kerber Verlag vyjde publikace nazvaná Zum Greifen Nahe. Pro Dana Grahama je Kolín sporným místem. Pořádat výstavu v galerii a připravit výstavní stánek pro veletrh jsou dvě odlišné věci. Prezentace galerie je zaměřená na prezentaci autorů, ale stánek na veletrhu má být zaměřený na obchod. Koneckonců jsme tu kvůli prodeji.

Potkal jste zde sběratele z Čech?

Přímo z Čech ne. Pobybuje se tu ale hodně Čechů, kteří v Německu žijí.

Uvažujete, že se sem za rok vrátíte?

Určitě nám v tom nic nebrání.

Martina Machová
autorka je stálou spolupracovnicí redakce

Napsat komentář

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Log Out / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Log Out / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Log Out / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Log Out / Změnit )

Připojování k %s