TZ: Dominik Gajarský, Tomáš Hrůza, Roman Štětina

Dominik Gajarský, Tomáš Hrůza, Roman Štětina / Přijde kostra na Akádu / galerie AVU / Praha / 19. 4. – 29. 4. 2011 

V Praze končí zima a do země se už dá kopat. Dva mladí studenti Nových médií a jejich kamarád fotograf si půjčí tři hledače kovů a rozhodnou se hledat poklad na zahradě AVU. Vykopou kostru. Přivolají policii a odborníci provádí expertízu. Nakonec nález skončí v Národním muzeu. Jednoho dne, když během klauzurních zkoušek kosti v muzeu ožijí, přijde kostra na Akádu…

Vernisáž 19.4. v 18:00.

Koncept High and Low, tedy vysokého a nízkého, může mít v umění mnohé podoby. Ať už je to snaha hledat rozdíly mezi apolinským a dionýským, akademickým a populárním, vždy se jedná o konfrontaci obou za účelem odlišení nebo naopak vzájemného mísení, přebírání prvků a obohacení. Brak nebo městský folklór a jeho „pokleslé umění“ byly často zdroji, s kterými pracoval modernismus. Tyto oživující zdroje pomáhaly udržet reflektující vazbu umění a života a úspěšně bránily úpadku umění do formy akademismu.

Jak se ale proti akademismu může bránit instituce, od jejíž názvu je pojem odvozen? Název výstavy Přijde kostra na Akádu v sobě propojuje prostředí tradiční instituce Akademie výtvarných umění s v jiném smyslu stejně tradičním hospodským vtipem. Podobným způsobem výstava v sobě mísí dvě stejně objektivní sondy – odosobněné ne-časové kontaktní snímky osmnácti ateliérů AVU (klauzurní práce, letní semestr 2010 a zimní 2011) a objekty nalezené na zahradě AVU za pomoci dotektorů kovů. Po počátečním amatérském průzkumu vlastními silami provedl kompletní průzkum zahrady spolek Lovci pokladů. Tito profesionálové předměty lokalizovali, vykopali a jejich polohu pečlivě zanesli do plánů zahrady. Pseudodokumentární přístup fotografií jakoby nalezených v archivu (ve skutečnosti pořízených pro výstavu, záměrně bez popisek) a pseudomuzeální instalace opravdu nalezených objektů s dokumentárním záznamem akce hledání navozují v prostoru bílé kostky galerie tíživou atmosféru muzea, jež si spojujeme s konzervací umění spíše již „zavedeného“ než podněcováním vzniku umění čerstvě se rodícího.

Co je to tedy sonda do instituce a do jaké míry souvisí s našimi očekáváními, které na ni klademe? Co je to tradice a jaké jsou z ní vyplývající výhody či naopak omezení? Co si dnes představujeme pod pojmem akademismus? Co se může stát když přijde na akádu kostra? A co se stane když přijde na akádu mladý student? Výstava se nesnaží hledat jednoduché odpovědi na složité otázky a naopak ponechává prostor na diskusi nad tématem, které otevírá.

Rado Ištok

Reklamy