V dubnovém čísle Libereckého zpravodaje vyšel kritický článek kurátorky Národní galerie v Praze Hany Seifertové k plánovanému přestěhování OGL do budovy lázní, a to v rámci rubriky Ring názorů. Ačkoliv rubrika nese název „ring názorů“, argumenty a názory druhé strany (těch, co přestěhování do lázní podporují a vítají) zcela chybí. Rád bych proto na tento článek, a především na vznesené námitky a doporučení reagoval.
1. V budově lázní bude třikrát více zdí a panelů pro expozice
Podle Hany Seifertové chybí lázním dostatek stěn pro instalaci obrazů. V současnosti má OGL ve stálé expozici vystaveno 128 děl včetně 10 plastik. Obrazy visí na zdech o celkové délce 226 m. Proti tomu nám lázně nabídnou nejméně 681 m zdí a panelů pro instalaci stálé expozice, a maximální varianta umožní instalovat dokonce na 720 m, což je třikrát více!
Prostor bazénové haly navíc není určen pro stálou expozici! Ta by výrazně omezila jeho využití pro jiné účely, s nimiž se rovněž počítá (koncerty, společenská setkání, kulturní aktivity apod.). Bazénová hala bude využívána pro krátkodobé výstavy. Tento prostor má obdobný charakter jako sál v protilehlém muzeu.
Využití panelů je zcela legitimní. Používá je Národní galerie ve Veletržním paláci, v Jiřském klášteře, v Anežském klášteře, používají je kolegové v GASKu v Kutné Hoře, v Olomouci, v Jihlavě. Panel není z nouze ctnost.
2. Rekonstrukce stávající budovy OGL naráží na spoustu problémů
Hana Seifertová navrhuje využít prostorových rezerv současné budovy OGL prostřednictvím rekonstrukcí a přístaveb. O přebudování vjezdu, zahradního domku a vrátnice jsem také uvažoval, problém je v tom, že se stále jedná o provizorní řešení, které nedostatečně oddělí návštěvnický provoz od provozu galerie (zaměstnanci, transport uměleckých děl), což projekt v lázních vyřešil.
Úvaha vestavět na pozemek dvora depozitář naráží také na spoustu „ale“. Vnitřní nádvoří je malé, a navíc by všechna vnitřní okna byla stavbou zaslepena – zanikly by všechny vnitřní fasády! Jakoukoliv výstavbu navíc komplikuje skála v podloží a spodní voda, která nám působí problémy už nyní. Technologicky náročné by bylo i hloubení základů v těsné blízkosti staré budovy.
K využití na výstavní prostor se podle Hany Seifertové nabízí pozemek za galerijní zahradou a tzv. čajový altánek. Pozemek je ale v územním plánu veden jako park a není možné na něm stavět. Muselo by dojít ke změně územního plánu a musela by být zbourána památkově chráněná ohradní zeď a možná i zmiňovaný čajový altán.
Možná by se ke stavbě dala využít památkově chráněná zahrada, ale jak Hana Seifertová sama upozorňuje, nachází se zde cenné staré stromy a hodnotná původní vegetace. Navíc by pak zřejmě nešlo obnovit tradici sochařských výstav v zahradě, protože bychom zahradu zastavěli novostavbou.
Využít pro výstavní účely zahradu, to je můj sen. Ale bylo by potřeba opravit přístup s balustrádou a vyřešit průchod návštěvníků neveřejnými prostorami galerie do zahrady.
Zásadní problém je ale především v otázce financování všech těchto přestaveb – Liberecký kraj v minulosti opakovaně prověřil jeho možnosti s negativním výsledkem. Žádný operační program, ani zmiňované tzv. Norské fondy neumožňují financovat přestavbu a dostavbu galerie v požadovaném rozsahu. Pokud nedojde k přestěhování galerie do lázní, obávám se, že deponování uměleckých děl v nevyhovujících klimatických podmínkách může trvat několik dalších let, možná i desetiletí.
3. Tzv. výhodnost polohy OGL u zámku je velmi sporná
Tzv. výhodná poloha stávající budovy OGL u zámku je podle mě jedním z největších nonsensů. Zámek je roky nevyužívaný a jeho další osud neznámý. Bude-li mít v budoucnosti nevhodné využití (např. pro uzavřenou skupinu klientů), může jeho sousedství být pro OGL spíš břemenem. Přístup ke galerii od radnice je navíc velmi komplikovaný, troufám si říct, že až nebezpečný. Je víceméně jen pro mladé a mrštné, kteří dokážou rychle uskočit před auty v ulici 8. března, když ji u zámku přecházejí. Parkoviště nám chybí zcela.
4. Slohové ladění stávající budovy a sbírek
Ano, do stávající klasicizující budovy se výborně hodí umění 19. století a 1. poloviny 20. století. Ale co současné umění?
5. Co se stane s budovou poté, až ji OGL opustí?
Majitelem budovy se v rámci finančního a majetkového narovnání s Libereckým krajem, naším zřizovatelem, stane město. Prodej do soukromých rukou bych rovněž nedoporučoval, ale respektuji, že toto rozhodnutí bude zcela v kompetenci nového majitele, města Liberce.
Osobně bych navrhoval zpracovat výstavní projekt, který by připomínal osudy členů rodiny Liebiegů, kteří se do tváře Liberce hodně zapsali (ostatně Liebiegův palác byl původně stavěn jako sídlo jednoho z nich – Johanna ml.). Oblastní galerie v Liberci se na takovém projektu bude ráda podílet.
Úprava lázní pro potřeby Oblastní galerie není jednoduchý projekt a určitě s sebou přinese řadu problémů. Ty ale nepovažuji za zásadní, spíš je vnímám jako výzvu. Naši kurátoři budou muset stálou expozici připravovat kreativně a s ohledem na výstavní prostory a možnosti. Ale to patří k jejich práci a já věřím, že se jim výsledek povede a že s ním návštěvníci budou spokojeni.
Mgr. Jan Randáček
ředitel Oblastní galerie v Liberci
artalkweb.wordpress.com 