Vzhledem k značné pozornosti, kterou vyvolal článek o podobnosti mezi projekty Jany Šorofové a Moniky Burian (v úterý jej převzaly Lidové noviny a následně i servery týden.cz a e15.cz), přetiskujeme článek o průběhu konkurzu na ředitele GASKu, který vyšel v březnu v Art+Antiques, a reakci Medy Mládkové na některá vyjádření Jany Šorfové.
Jan Skřivánek: Nová ředitelka GASKu / Art+Antiques 2011/03
Kutná Hora – Novou ředitelkou Galerie Středočeského kraje (GASK) se od 1. března stala Jana Šorfová. Třiačtyřicetiletá Šorfová je absolventkou kurzu hotelového managementu na univerzitě ve Vancouveru a osm let pracovala v Museu Kampa, z toho čtyři roky na postu výkonné ředitelky. Je spoluzakladatelkou občanského sdružení Most k umění, které se snaží zprostředkovat přístup k umění dětem z dětských domovů, a spolupracuje se sdružením Post Bellum, které se zabývá dokumentací příběhů z druhé světové války a éry komunismu.
Z Musea Kampa dostala výpověď loni v květnu. V jejím podání šlo o ryze osobní roztržku se zakladatelkou muzea Medou Mládkovou. „Myslím, že jsme už obě měly ponorkovou nemoc. Ubíjelo mě, že jsem třeba dohodla nějakou výstavu a paní Meda řekla ne, jen proto, že se jí to nelíbilo,“ vysvětluje Šorfová. Jako příklad projektů, které chtěla v muzeu dělat, uvádí nedávno skončenou výstavu Amedea Modiglianiho v pražském Obecním domě. „Výstavu jsem začala připravovat už v roce 2009. Samozřejmě že by v muzeu byla krásná, ale musel se najít jiný prostor, tak jsem ho našla,“ vypráví. Kdyby se jí nenaskytla možnost vést GASK, podle vlastních slov by asi nastoupila do Galerie Vernon, která byla hlavním organizátorem Modiglianiho výstavy.
O svých plánech v GASKu zatím nechce příliš hovořit. „Musím se teprve rozkoukat, žádné radikální změny ale nechystám. To, jak pan Třeštík galerii nastartoval, mě oslovuje. Chci se zaměřit hlavně na manažerskou stránku věci,“ vysvětluje. „Díky svému předchozímu působení mám řadu mezinárodních kontaktů a ty bych chtěla využít. Výstavní plán na letošní rok je už ale v podstatě hotový a na první pololetí roku 2012 už skoro taky. Půjde tedy spíše o dlouhodobější projekty,“ dodává.
Samotné výběrové řízení mělo dosti nestandardní průběh. Záměr vypsat konkurz na místo šéfa GASKu oznámil hejtman David Rath na tiskové konferenci 13. prosince. Fakticky však byl vyhlášen až tři dny před Vánoci, a to pouze na internetových stránkách kraje. Na přípravu projektů dostali uchazeči pouhé tři týdny. Vedle Šorfové se do 11. ledna přihlásil jen Martin Dostál, bývalý ředitel Východočeské galerie v Pardubicích. Ačkoliv v původním zadání nebyl termín jednání před výběrovou komisí stanoven, byl určen hned na následující týden, na úterý 18. ledna. Členy komise byli odcházející ředitel GASKu Jan Třeštík, předsedkyně Uměleckohistorické společnosti Milena Bartlová, v Německu působící historik umění Jiří Fajt, šéfkurátor Galerie hlavního města Prahy Karel Srp, který na poslední chvíli zaskočil za Jiřího Ševčíka, a dvě zástupkyně Středočeského kraje.
Martin Dostál organizátory informoval, že před komisi může předstoupit nejdříve v úterý odpoledne. Bez ohledu na jeho vysvětlení – vracel se zrovna z pracovní cesty do Číny –, kraj trval na zvoleném termínu a porotcům byla Dostálova nepřítomnost podána jen jako jeho lehkovážnost. „Hned z letiště jsem volal Jirkovi Fajtovi a vysvětlil mu, co se stalo. On pak s krajem dohodl, že jsem mohl prezentovat svůj projekt před komisí o tři dny později,“ vypráví Martin Dostál. Druhého jednání poroty v pátek 21. ledna se však již nezúčastnila její předsedkyně, vedoucí krajského Odboru kultury Klára Zubíková, ani Jan Třeštík. „Měl jsem už domluvený jiný program. Navíc, a to jsem řekl už na prvním jednání, Martin Dostál je pro hejtmana zcela nepřijatelným kandidátem. Jako svého nástupce bych ho nikdy nemohl doporučit,“ říká Třeštík. Naráží na to, že po náhlém odvolání Ivana Neumanna z funkce ředitele Českého muzea výtvarných umění (původní název GASKu) v únoru 2009 přijal toto místo nakrátko právě Martin Dostál. Po pouhých několika dnech však rezignoval.
Způsob zveřejnění, pokus znemožnit Dostálovu kandidaturu i to, že v zadání konkurzu je vysokoškolské vzdělání překvapivě uváděno jen jako výhoda, nikoliv podmínka, vyvolávají otázku, zda o vítězství Jany Šorfové nebylo rozhodnuto předem. Jan Třeštík to považuje za absurdní. „Proč by se kraj obtěžoval s konkurzem jen na oko? Kdybych někoho doporučil jako svého nástupce, tak ho hejtman klidně jmenuje i bez výběrového řízení,“ tvrdí Třeštík.
Nezávislí porotci nicméně po pátečním jednání požadovali opakování konkurzu kvůli jeho nedostatečnému zveřejnění. Místo toho kraj po deseti dnech vydal tiskové prohlášení, že rada kraje schválila doporučení výběrové komise a potvrdila do funkce ředitele „vítěznou uchazečku“ Janu Šorfovou. „Já i obě zástupkyně kraje jsme pro ni byli. Profesorka Bartlová a Karel Srp chtěli konkurz opakovat a Jiří Fajt se víceméně zdržel hlasování. Prostým součtem hlasů tedy paní Šorfová skutečně zvítězila,“ vysvětluje Třeštík. To, že byl konkurz zveřejněn jen na internetu, je podle něj nepodstatné: „O tom, že se ho hejtman chystá vypsat, informovaly snad všechny deníky. Nemyslím si, že malý počet uchazečů byl způsoben tím, že se o něm někdo nedozvěděl.“ Na otázku, zda je přesvědčen, že Jana Šorfová je dobrou volbou, nicméně odpovídá vyhýbavým: „Na to se mě zeptejte za půl roku.“
_______________________________________________________________
Meda Mládková: Re: Nová ředitelka GASKu / Art+Antiques 2011/04
Art+Antiques v minulém čísle informoval o jmenování paní Jany Šorfové do čela Galerie v Kutné Hoře. Jelikož v článku bylo zmíněno i Museum Kampa, kde paní Šorfová do loňského roku působila, ráda bych některá tvrzení uvedla na pravou míru.
Paní Šorfová pracovala na pozici ředitelky Nadace Jana a Medy Mládkových, čili žasnu, jak ji mohlo napadnout dělat v našem Museu výstavy. Vždy jsem výstavy vybírala a instalovala osobně. Pokud jde o výstavu Amadea Modiglianiho, k té bych chtěla poznamenat, že mělo jít o první výstavu v našem muzeu organizovanou soukromou osobou. Veškeré naše ostatní výstavy byly organizovány ze sbírek významných českých a světových muzeí, jejichž ředitelé jsou mými přáteli a mají ke mně důvěru (např. Muzeum města Paříže – Suzanne Pagé, Státní muzeum Bonn – Dieter Ronte a další). Společnost Vernon přišla s nabídkou, že se zná s Modiglianiho vnučkou, a tudíž může zorganizovat zápůjčky pro výstavu. Podepsali jsme smlouvu o spolupráci, kde je ujednáno, že Vernon financuje dopravu a pojištění děl. Když jsem se dozvěděla, že Vernon na výstavu za velice podivných okolností dostal od magistrátu grant 1,45 milionu korun, požadovala jsem úplný seznam sponzorů. V tu chvíli Vernon proti smlouvě začal vyjednávat o nebývalých finančních nárocích od Musea a vyhrožovat, že pokud nedojde ke spolufinancování výstavy Museem a nedostane podíl na vstupném, přesune výstavu jinam. Já jsem tento tlak logicky neakceptovala. Nebyl také splněn můj požadavek na soupis vystavených prací s ověřením pravosti. Bylo proto bezpředmětné o výstavě za těchto okolností dále uvažovat. Výstavu tedy Vernon přesunul do Obecního domu.
Výpověď, kterou dostala loni v květnu, paní Šorfová vysvětluje „ponorkovou nemocí“ mezi námi dvěma. Lidsky chápu, co se stalo. Paní Šorfovou jsem uvedla do společenského a uměleckého života v Praze. Za mé nepřítomnosti a přes můj zákaz zorganizovala v Museu výstavu, která se koncepčně vymyká našemu trendu. Měla jsem k ní plnou důvěru, kterou zneužila ve svůj prospěch. Jednoho dne, kdy jsem si uvědomila, že nemůžeme takto pokračovat, jsem paní Šorfovou propustila a vykázala z Musea – kopírujíc způsob, kterýmž vyhodila několik děvčat, které mně byly lidsky a odborně velmi blízké. Ex post se dozvídám, že paní Šorfová o mně prohlašovala, že jsem ve svých letech nezpůsobilá pracovat, a také se dozvídám o finančních ztrátách v hospodaření Nadace za rok 2009. Je to pro mne velké zklamání, ale čím dál více jsem přesvědčena o správnosti svého rozhodnutí.
artalkweb.wordpress.com 
Pingback: Se Šorfovou ne «