Rozhovor s profesorem Miroslavem Masákem
FŠ: V čem tkví dobová ojedinělost atelieru SIAL?
M.M.: Ateliér se ve druhé polovině 20.století setkal se značným zahraničním ohlasem. Se zájmem předních časopisů, teoretiků architektury, organizátorů soutěží a výstav a kdo z nás mohl za hranice, tak i přednášel. Netypická byla v ateliéru úzká spolupráce architektů a specialistů již od zrodu architektonických koncepcí. A také existence Školky, inkubátoru, umožňujícího absolventům škol orientaci v oboru a prostor pro rozvíjení talentu.
FŠ: Můžete krátce charakterizovat Karla Hubáčka a jeho vliv na architekty vašeho ateliéru?
M.M.: Karel Hubáček byl charismatickou osobností. Byl to demokrat, velkorysý šéf, svým založením novátor. Příkladná byla jeho osobní odpovědnost i vyčerpávající pracovní zanícení.
FŠ: Jaká byla hlavní východiska a cíle práce architektů a inženýrů SIAL?
M.M.: Přesvědčení, že architektura je služba. Že dobrá stavba musí naplňovat to, co je nutné, tedy dokonalé řemeslo. A že dobrá architektura musí mít navíc i to, co je podstatné, tedy neočekávanou myšlenku, harmonický vztah obvyklého a neobvyklého.
FŠ: Jsou mezi současnými mladými architekty pokračovatelé tvořivého myšlení vašeho ateliéru?
M.M.: Takové pokračování zaručuje naše pedagogická činnost. Učili jsme a učíme téměř všichni. V Čechách i za hranicemi. Až k profesůrám to dotáhli Mirko Baum, Emil Přikryl, Martin Rajniš, Jiří Suchomel, Zdeněk Zavřel i já. Naši studenti už jsou dnes velmi úspěšně praktikujícími architekty.
FŠ: Co si myslíte o tom, jak se zachází s některými stavbami SIAL? Nemrzí vás, že některé z nich mizí?
M.M.: Stavby se stavěly a staví, bouraly a bourají. Důležitý je vždy důvod vedoucí k demolici. A především to, čím má být stará stavba nahrazena. Pokud vznikne vyšší kvalita, vyšší energie prostředí, potom je většinou vše v pořádku. Horší než demolice je však necitlivá přestavba. Oboje jsme zažili, oboje souvisí se stavem společnosti.
FŠ: Jste spokojen s přípravou a instalací výstavy v pražské Galerii Jaroslava Fragnera?
M.M.: Ano. Její obsah podává dostatečnou informaci o práci ateliéru a instalace je důstojná, vzdušná, přehledná. Kniha – katalog se stala nejkrásnější knihou roku 2010.
Rozhovor se spolukurátorem výstavy Jakubem Potůčkem
FŠ: V čem je podle Vás tkví dobová ojedinělost SIAL v našem prostředí?
J.P.: Ve svobodomyslném prostředí Hubáčkova ateliéru a Školky Sial, kde si všechny profese byly rovny. V odvaze hledat a dokázat prosadit neotřelá a mnohdy novátorská technická a technologická řešení, jako v případě televizního vysílače a horského hotelu Ještěd. A v neposlední řadě i kvalitě samotné architektury, která se jako jediná u nás odehrávala v intencích progresivních evropských, ne-li světových tendencí.
FŠ: Můžete prosím krátce charakterizovat Karla Hubáčka, jeho vliv na Vás a další architekty?
J.P.: Karla Hubáčka by jistě nejlépe dokázal charakterizovat každý, kdo s ním nějakou dobu spolupracoval. Myslím si, že to co nejvíce mladé a talentované architekty do Hubáčkova ateliéru přitahovalo, nebylo jen jeho osobní kouzlo, charisma, ale pevné morální postoje i jistá benevolence v akceptování architektonických řešení, které s jeho názory ne vždy konvenovala.
FŠ: Jaká byla hlavní východiska a cíle architektů a inženýrů sdružených v Liberci?
J.P.: Zprvu jistě dobové okouzlení a neomezená víra v moderní technologie tolik typické pro 60. léta, které později střídá enviromentální myšlení a samozřejmě v Sialu vždy existovala značná úcta k přírodě a respekt ke kontextu. Architekti Sialu chtěli architektuře ale především vrátit její základní poslání (řekněme tvorbu hodnotného obytného prostředí), o níž ji připravila socialistická stavební mašinérie se svými gigantickými stavebními podniky a technokratickými projekčními kancelářemi typu Stavoprojektu.
FŠ: Lze podle Vás v souvislosti se stavbami SIALu hovořit o kráse, nebo spíše o nápaditých technických řešeních?
J.P.: Krása je těžko definovatelný a až příliš ryze subjektivní pojem. Přesto si troufám říci, že krása je jeden z tradičních rozměrů architektury, který ovšem většině dnešních staveb chybí. Celá řada staveb, které ani za architekturu nepovažuje (obyčejná selská stavení, stodoly např.) je krásných. Myslím si proto, že v souvislosti se Sialem, respektive jeho tvorbou o kráse hovořit lze, stejně jako o nápaditých, ve své době pionýrských, technických řešeních.
FŠ: Vnímáte mezi současnými mladými architekty pokračovatele tvořivého architektonického myšlení SIAL?
J.P.: Sial je i dnes bezpochyby inspirativní kapitolou v dějinách naší stavební kultury. Existuje jistě mnoho architektů, kteří se snaží pracovat v podobně tvořivých týmech, nicméně si nevybavím ani jediný ateliér, který by fungoval obdobně jako Sial a jeho Škola, tedy jako komunita architektů, statiků a dalších specialistů. V dnešní době a především u nás není totiž prakticky možné, aby ateliér měl k dispozici vlastní specialisty.
FŠ: Jaký je Váš názor na zacházení se stavbami realizovanými SIAL, je podle Vás třeba je více chránit, zacházet s nimi šetrněji? Nemrzí Vás, že některé stavby mizí?
J.P.: Chránit stavby Sialu je samozřejmě nutné, neboť jim bohužel, tak jako většině českých staveb z období 60. a 70. let hrozí likvidace. Tyto objekty jsou stále ještě většinovou populací považovány za produkt totalitního režimu, a proto se tato většina mylně domnívá, že není nutné je zachovat pro další generace. A ještě něco, většině se také vůbec nelíbí. Naštěstí přibývá těch, kteří již kvality této architektury dokáží rozpoznat a bojovat za jejich existenci, na níž mají dějinné právo. Dobře se to ukázalo v případě pražského obchodních domu Máj, jehož současný vlastník, společnost Tesco, jej chtěla zdemolovat. Díky zásahu historika architektury Rostislava Šváchy a protestům široké odborné i laické veřejnosti se toto skvělé dílo nakonec podařilo zachránit. V případě zbořeného obchodního střediska Ještěd v Liberci již takováto podpora ze strany veřejnosti nebyla. Jistě to souvisí s faktem, kdy polovina Liberečanů se s tímto domem nikdy neztotožnila a nepřijala ho za svůj, tak jako stejnojmenný hotel nad městem.
FŠ: Jste spokojen, jak se Vám spolu s kolegy podařilo připravit výstavu v GJF?
J.P.: Nechť na tuto otázku odpoví sami návštěvníci výstavy.
artalkweb.wordpress.com 